|
Jeden jediný, úhledně složený dopis ... ani ohnutý roh ...
 18.03.2008 9 1314(34) 0 |
Mladá paní přibíhá s dopisem v ruce a děckem v náruči. Psaní podává staré matce … věšící prádlo.
Tuto obálku nezná. Taková ji ještě nikdy nepřišla. Jakoby v ní hrklo. Srdce se zastavilo a svět se zužil jen na ten maličký prostor mezi ni a tou obálkou.
Zorně složený papír sotva šustne když jej vytahuje. Ani titěrně nahnutý okraj nemá. Co jen může skrývat tak podezřelá obálka?
Kolena se podlamují. Srdce nebije. Slzy se valí. A mladá paní jen udiveně tomu všemu přihlíží …
Právě vypraná prostěradla poslouží snad jako nebesky čisté místo pro žal, smutek a odříkáni.
Já hloupá. Já ho nechala odejít. Já za to mohu. Hříšná má duše prokletá!
Děcko řve a vítr se zvedá. Přikrývá stařešinu stébly slámy z nedalekých luk. Jsou tak nebesky lehká … avšak záhy těžknou a mění se v zrnka hlíny. Víčka zavřená a slzy vyschlé. Tělo rovně položené, … jakoby salutovala. Ta stará dáma jakoby salutovala … salutovala … svému synu. Kdesi na frontě padlému… Ach ten prokletý dopis!
Poznámka autora: Psal jsem to ve vzteku a úmyslně jsem to ponechal tak jak to má ruka prvotně napsala a nijak neupravoval. Proto vám třebas muže přijít že to je chaotické ale která z takovýchto situací není. Doufám že jsem vašim uměleckým duším, tím zpusoubem onimž to je napsáno, nějako neublížil.
Za případnou ujmu se omlouvám... ale pusu vám nedám.
Tuto obálku nezná. Taková ji ještě nikdy nepřišla. Jakoby v ní hrklo. Srdce se zastavilo a svět se zužil jen na ten maličký prostor mezi ni a tou obálkou.
Zorně složený papír sotva šustne když jej vytahuje. Ani titěrně nahnutý okraj nemá. Co jen může skrývat tak podezřelá obálka?
Kolena se podlamují. Srdce nebije. Slzy se valí. A mladá paní jen udiveně tomu všemu přihlíží …
Právě vypraná prostěradla poslouží snad jako nebesky čisté místo pro žal, smutek a odříkáni.
Já hloupá. Já ho nechala odejít. Já za to mohu. Hříšná má duše prokletá!
Děcko řve a vítr se zvedá. Přikrývá stařešinu stébly slámy z nedalekých luk. Jsou tak nebesky lehká … avšak záhy těžknou a mění se v zrnka hlíny. Víčka zavřená a slzy vyschlé. Tělo rovně položené, … jakoby salutovala. Ta stará dáma jakoby salutovala … salutovala … svému synu. Kdesi na frontě padlému… Ach ten prokletý dopis!
Poznámka autora: Psal jsem to ve vzteku a úmyslně jsem to ponechal tak jak to má ruka prvotně napsala a nijak neupravoval. Proto vám třebas muže přijít že to je chaotické ale která z takovýchto situací není. Doufám že jsem vašim uměleckým duším, tím zpusoubem onimž to je napsáno, nějako neublížil.
Za případnou ujmu se omlouvám... ale pusu vám nedám.
24.03.2008 - 21:27Jo no. On když to člověk pak později upravuje tak už to je takové umělé. Nejlepší myšlenky jsou ty právě vyřčené ... ne vy které člověk horko těžko vymýšlel.
Něco je lepší ponechat v surovém stavu ;-)
Něco je lepší ponechat v surovém stavu ;-)
24.03.2008 - 13:35Je to zajímavý... Někdy je lepší, nechat věci tak, jak byly napsány prvně... Ten dopis působí mnohem lépe takto...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Psáno krví : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Homo Koryant
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
zaseja» řekli o sobě
prostějanek řekla o Lizzzie :Hvězdy jsou jak slunečnice nad Brnem... nebo jak to bylo? :) super básnířka :)..... její básně mě vždy chytnou a nepustí... protože je z nich cítit úžasná člověčina :) a nejen ta :) ... a Brno je další plus :)
