Buďme vždy o krůček rychlejší
 27.09.2007
6
Jdu ulicí zmodralou vlhkem slimáčím
a za krk mně dýchá
dvorný lipicán
osedlaný unavenou smrtí
která se usmívá tváří zkřivenou
od žvýkání voňavé chrpy.

Je rosa a čas na kosu
jak stéblo se před ní skláním
v návalu sirného oparu
kdy ďábel předkládá svůj úpis
aby dal ještě trochu vteřin
k vyrovnání účtu.

A jitřní kohout na věži
kokrhá nové ráno,
které mi kyne úsměvem kyselým
že rychlejší jsem
více
než dvorný lipicán.
 04.09.2025 15:05
Dýchat mi kůň za krk, to bych se bál.
 02.10.2007 12:14
ta atmosféra vyprávění !!!
 30.09.2007 12:12
opravdu originální styl poezie, co mě baví:)
 29.09.2007 17:08
 Hanička
Super a pořádně originální...
 27.09.2007 20:21
Moc pekna take me oslovila.
 27.09.2007 19:31
teda, nakonec jsem to četl aspoň 3x, protože napoprvé jsem v tom měl trošku zmatek...ale sakra...ta je !!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.