Mlčeti Zlato: máš pravdu... je to tak trošku užvaněné a nejspíš i kapku sentimentální... ale to se tak někdy sejde :-)
Vidíš... a mě to slovo "nahatý" lehce rozvrkočilo... ;-)
Vidíš... a mě to slovo "nahatý" lehce rozvrkočilo... ;-)
Ten nápad je skvostný. Antitéze ke křesťanské čisté duši a nečistému tělu se zpochybněním toho, co vlastně čistota je. Přijde mi to ovšem příliš upovídané (sám nevím, co vypustit, leč) a některá slovní spojení působí trochu obehraně. Zcela soukromě mi vadí slovo nahatý - připomíná mi stupidní miminko na plyši (taky jsem tak pózoval)... Po poslechu musím připustit, že autorské čtení mé připomínky eliminuje. Asi jsou to verše pro poslech a ne pro čtení.
Igor, Olivie, Oliver, Bohumil, František, Eliška, Hanuš s Justýnou mají ksichty kyselý,
když čtou o sobě verše, co jsou takto zmrvený.
Milý Radku Oslove,
tvé verše jsou jalové.
když čtou o sobě verše, co jsou takto zmrvený.
Milý Radku Oslove,
tvé verše jsou jalové.
Krásná z těžkého životního období... Taky jsem to tak nějak měla... Možná trochu pořád mám...
Možná ani není jednoduché vidět tu jednoduchou pravdu... Moc hezké zamyšlení, tvůj pohled na svět...
Ginnare: Úprimne, neviem si predstaviť, že by som použila ľúbozvučné slová na opis toho, čo opisujem konkrétne v tejto básni. Takže tá surovosť podľa mňa vychádza skôr z toho, čo sa snažím opísať + že som to neprikrášľovala žiadnymi básnickými prostriedkami. Slovenčina dokáže divy, som však presvedčená, že čeština tiež. ;) A ďakujem. ;)
Hranice mezi tím, kdy nás náš strach chrání a kdy nás (zbytečně) brzdí, je někdy dost tenká. A my se vlastně celý život učíme rozpoznávat, který případ to zrovna je.

