James Dante Terrano: To mě moc těší a hřeje u srdíčka! Díky! :)

taron:
Hebký vlas s vůní rozmarÿny
a v srdci touha kráčet dál,
záplavou světla zalít stíny,
za ten sen bych i duši dal!

Sluncem ožehlá kůra břízy,
ač je jak vybělená kost

PrimaDen:
Až z mořské pěny oblečeš si šaty,
slunce dá vlasům nádech zlatavý,
vánek si s nimi bude hrát, no a Ty
v úsměvu roztáhneš zas ústa svý,

snad odpluji a nevrátím se zpátky,
v přístavu dálném s jinou zakotvím,
po letech projdu vzpomínek svých vrátky,
šťastrn zas naším lásky bláznovstvím...

Myslel jsem, že jsem přečetl vše od Tebe, ale tyhle krásné verše, doplněné půvabným obrázkem ve mně probouzí romantickou představu bláznivého dobrodružství s malou mořskou vílou, jen my sami dva na krásném ostrově kdesi v tichomoří, nâvrat do Râje!

Moc krásný podzimní obraz. Mám před očima sousedovo jabloň na rohu ulice, kudy chodím se psem. Má na ní právě ta červená jablíčka. :-)

Jen maličkost: jablíčko nebo jablúčko? :-)

Dost dobrá :)

Zatraceně hustý

To chce nějakou rozumnou dohodu .)

Fajne básnička :)

Prostě boží :D

Super :)

Líbí se mi, i když by se dala doladit, aby měla lepší rytmus.

Hezká :)

vanovaso: Děkuji :)

Ginnare: Taky vlastně nevím.

pěkná

nikdy neodolám a orosené okno si prsty otlapkám :-)
to kakao je prima nápad...
Zahájil si podzim

chaos... a nejenom v bytě...
chaoticky pochytané a chaoticky poskládané myšlenky...
líbí se mi ten tok, jen nevím, je-li to báseň
Jak se to vlastně pozná? Asi je blbý, že to nevím, ale vážně to nevím... stálo by to za diskuzi...

na mysli mi vytanula scéna visícího řezníka, který si v pohádce Dařbuján a Pandrhola stěžuje, že se nemůže ani v klidu oběsit, když Smrt zmizela ze světa... už jako dítě mě znepokojovalo to, co se dělo třeba i se zmíněným řezníkem ve chvíli, kdy odbednili sud a kohoutovi upadla hlava...
Pokaždé přežijeme?

vanovaso: díky.

SOUZNÍLKA: Děkuji Souznílko. I za překlad. :-)

24/7