Ahoj, konečně něco od podlahy jak to má Homér rád. Sociální epická poezie dle mého gusta. Někdo si jede rýmy, melodii, rytmus, metafory a je to dílo plytké, tohle ne.

Šazi mi tak nějak synchronicitně připomněl jinou věc co jsem četla včera, podzim je asi čas věšení. (A taky písničku Gallows od Cocorosie a Wovenhand a dokument o zenu)
Silné a krásné a osobní a nevím co dál říkat, chtěla bych takhle umět

* dokonalost nehledej existuje jen v nás společně- krásna myšlienka - je to o láske, patrí to tam ;) nestrachuj sa, užívaj si to! ;))

záver je úžasný... to ako Ti "rozmlouvá"

Super, líbí se mi , zaujala, obzvláště :časově mi nevychází žít...

Ginnare: Máš na to podobný názor jako já. Děkuji. :-)

PŘEKLAD HOJIVÉ TVÉ BÁSNĚ:

MŮJ OSOBNÍ PŘEKLAD:

KRÁSNÁ ZVĚST TA

Dokola se třepotá,
malá, táhlá postava.
Byla tak fialová,
tak velmi se smála.

Jedna krása, ze srdce vyjít chce,
krásná zvěst ta září velice.

Kouzelné místo zvěst ta,
kouzelné jak taflétna,
nemocné zázračně hojící,
tak prostě a silně,
kouzelná krása,
jež ze srdce vyít chce.

Krásná zvěst, ta září velice.

ahahaáááá mám překlad

Orionka: zítra v osm večer si to můžeš poslechnout na skleněné louce, stav se

Lenča: Díky, Lenčo! Dlouho jsem tě tu neviděl, i když mne to sem ani moc nelákalo, vlastně i jinde to zmírá...

vanovaso: Děkuji moc :)

eXISTUJE DAR MLUVIT ANDĚLSKÝMI JAZYKY...VÍŠ ? ..jE TO ZVLÁŠTNÍ, TO DÍLO... MOC A MOC ZVLÁŠTNÍ

Líbí se mi to. Je to autentické, nepostrádá to poetiku
...kolek zašustí skoro jak obal od hašlerky
kterou žeru před prací
aby mi netáhla vodka z mordy...

užasně si provázal první dvě strofy:
...to zahřívá jako ranní čaj od maminky
při nemoci i ve zdraví

teď jsem nemocnej furt...

Líbí se mi i závěr kde flašku přirovnáváš k milence, kterou odhodíš a druhý de je tu pro tebe znovu.

Super pijácká poezie.

taková ptákovina a přitom tak hluboký... se na to... :-)

mstít se nemohoucímu starci by těžko někomu přineslo pocit uspokojení nebo zadostiučinění... samota ve stáří je jeho největším trestem a pečovatelé starající se o jeho životní potřeby a funkce mu blízkou duši nenahradí...
v tuto chvíli asi nevidím jinou možnost než hlasovat pro rozhodnutí Scholastiky... :-)

Líbí se mi některé ty výstižné obrazy, úplně to vidím, zastávku, bar, všechno. Vnitřní monolog je výbornej, i jak se pak změní v dialog. Jenom mi to připadá spíš jako mikropovídka než báseň. A ten závěr mi připomněl moji oblíbenou písničku na stejné téma: https://www.youtube.com/watch?v=pycTVHX5HiA

skořápka strachu neplní ochrannou funkci, jen tíží a ústa zamyká...
:-)

Mně se to líbí, nicméně...
1-drž se rýmu, je to ta těžší cesta a má mnoho úskalí, jsem však dalek tě poučovat, já na pravidla kašlu a vytvořil jsem si vlastní styl.
2-něco málo si přesto o rýmu přečti např. na Rýmy.cz
je totiž vždy lépe Pravidla znát a kašlat na ně, než je neznat vůbec a dopustit se hloupých chyb jako já a pak muset přepisovat knihy, naštěstí nevydané, nicméně už mi nezbývá moc času...
Držím palce a dodávám, že rým je řemeslo, které lze naučit, fantazie, poetičnost a vše, co udělá z poezie věc zajímavou, to buď člověk má nebo ne...
3-k básni a životu, bohu a evoluci-někdy se podívej na teorii archeoastronautů-mně naprosto otevřela oči, změnila život, priority atd-dle chuti se něco víc dozvědět, co obecně vejde v platnost cca za 30 let a změní naprosto vše. Ale to už bych byl zase u Šalamouna...

polichotila i mým starým ouškám...
zamyslel jsem se a nevím, jestli bych chtěl být ještě tak mladý...
třeba bych vše udělal jinak, ale na druhou stranu-jak psáno v Kazateli - Život je marnost nad marnost a zase jen marnost.
Člověk asi žije dokud má iluze, kéž ti vydrží déle než mně...

nic neměň, líbí