Přesně takové básně mám ráda, posbírané myšlenky, které jsou osobní, zranitelné a tak strašně důvěrně známé.. Děkuju!

Není co dodat, nádherná.

Nikytu: Jablúčko jsem v básni použil vědomě, je to starší výraz, který se používal na Moravě (na Hané nebo u nás na Valašsku). Dnes už v podstatě vymizel, ale i tak ho ještě někteří starší lidé občas používají. A mně přijde to slovo moc hezké :-)

Ginnare: kekebreke: Nikytu: Děkuju moc, že jste četli a zanechali pár slov...

Ginnare: Děkuji. Jak říkám, tentokrát to byly haiku pokusy. K haiku patří spíše ty přirozené úkazy než laboratorně vyvolané. :o)

prší... prší... s kamarády u stolu dobře se to leje... :-)

Možná to mělo být hravé, ale na mne z toho dýchl závan osamění... spíš vnitřní než fyzické osamění...
proč slyším Night Jazz... piano a tklivý saxofon v pozadí... netuším...

To nic nemění na tom, že je to super :-)

no... haiku v tom nevidím, ale pobavilo... s haiku to má společnou kreativní hravost... či jak to nazvat :-)

jak psala Nikytu... dokonalý obraz... přesně takový podzim miluju
to je poezie :-)

Lasák nevím asi ta první,zajímavá otázka?dik

dvakredencedekadence: přesně. Bod číslo 9 :D
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=35730-jasna-rec

Lasak: nene. ocel. odkaz na velký skok vpřed. i ti vrabci. ta báseň je hlavně o odkazech, ale asi bych je neměla vysvětlovat. hehe.

u poslední to slovo "samo" je divný, jinak by to bylo dobrý. Zbytek za mě v pohodě

Bílé či černé labutě?

Ginnare: nee další diskusi na tohle téma už neee. To už tu bylo tolikrát

Co se týče básně. Pěkný obrazy. Dobře se to četlo. Není to špatné

povedená. Nemá být místo ocelová olověná?

Hezké.

Mlčeti Zlato: Tý jo díky. ;-)

PrimaDen: šťasten... Opět mobilní překlep. Mea maxima culpa!

taron:
Vzpomínka někdy bolí víc
než trn, co v kůži se ti noří,
sníváš o kráse létavic
a sny tvé náhle na prach shoří,

když ohýnek z pár hloupých slov
zas někdo ve zlém rozfoukal,
rozkopal minulosti rov
a srdce tvé v něm opékal...

Nenech si vzdušné zámky vzít
a netrap se víc pro cokoli,
dál kupředu je třeba jít,
i když každý krok ještě bolí...

Držim palce, Jani! :-)

taron: Moc krásné a inspirativní verše, plavá sestřenko! Něco jsem ti tu podle nich spíchl, jen tak pro radost, mobil to rozdělil a odeslal jen část, tak tohle je pokračování:

úsvitů nových věští vizi,
co lásky přináší vždy dost...

Již Punťa Slunce z růží vstává,
kam před soumrakem ukryl se,
s ním Naděje, ta dívka hravá,
jde nám vstříc v něžné košilce...

Snad předjitřní ten slaný déšť
perličky smutku z tváří smyl,
vstříc novému dni pohlédneš,
jen rozmarýny vzdech tu zbyl...