Závěť dětství

Píšu Vám, děti malé i větší,
že neužije si života, kdo jen v koutě klečí.
Pokud jste na tohle již přišli,
víte, že Svět patří Vám.
Že je to jen jeden veliký krám
kde si lze všechno koupit.
Patřil i mně, dnes to tak však není.
Mou zprávu snad alespoň někdo z Vás ocení:
Odkazuji vám, děti mladší,
vše co k životu mladého patří.

Vaše jsou teď bonbony a kazy,
pružné kosti a zpřetrhané vazy.
Vám dávám svůj mozek šílený,
co z nevědomosti křížil ryby s jeleny.

Váš je teď bývalý můj dětský ideál,
pro rozvedené rodiče najmout romantický sál
a dívat se, jak tančí k sobě blíže,
vnímajíce jenom lehkost zemské tíže.

Svěřuji vám své ovečky v mracích
spolu se sny o autech a dracích.
Skákejte i za mě vysoko až ke střechám,
věřte mi, klidnější budu, když padání zanechám.

Rukavice, čepice a šály
mé tmavší teď, jako by se zdály.
Chameleon opustil mé oblečení,
lepší místo pro něj, než na vašem, není.

Jen od vás teď budou vzcházet nepřesné ty výkresy,
na mě zbydou mapy – vesnice, města a okresy.
Učte se teď za mě, jak jen zlomky odčítat.
Já to integrálům musím nějak spočítat…

Bouchejte za sebou dveřmi, rozzuřte se do běla,
než vám, jak mně, pohrozí sebráním strážného anděla.
Prý teď už to musím zvládnout sám.
Prý teď už mi uletěl…
Rozbil při tom okenní rám
a já to mám spravovat.

Pravidelný verš nechám Vám taky,
co jiného pochopily by vaše mladé zraky?
A dětské písničky, barevné notičky,
čertíci skákající z krabičky.
Malinké dětičky,
chlapečci, holčičky,
všechno to teď patří Vám.
Já teď jdu stát se pro Vás dospělým.
Zase sám…