26.04.2020
5
1042 (18)
0
v rytmech úzkosti se mi ztrácíš
barvy minulosti blednou
když tě nezachráním
má bytosti
z paralelního světa
má bolesti z hloubky horké země
ve mně
pokoru hledáš
tisícerou šanci mi už nedáš
a přesto se za věky
dočkám
na poslední vyhořelé stanici
tě lásko počkám
 29.04.2020 21:29
U hledáš-nedáš jsem trochu škobrtla, ale závěr to vynahradil. Pěkné.
 28.04.2020 12:25
Povedla se.
 27.04.2020 23:36
Yasmin: slavek: Děkuju. Vím.. stále to lehkostí nesrší. To přijde..
 27.04.2020 23:27
 Yasmin
Baví mě tvé obraty i celková atmosféra básně :-).
 27.04.2020 17:18
Na poslední štaci, jako zmrzlí sněhuláci, s uhly místo očí, nevrátí se kdo mezi ně vkročí...
Podívej, co to ve mně vyvolalo.
Hezké, ale slibovalas optimismus.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.