|
Když to nejde..tak to nejde, ale už se na tom pracuje. Optimismus je na cestě. :-)
|
nevěřím
vážně jsem řízla tak hluboko,
že už nekrvácíš
tvou bolest vím
pohladím ti pohled jednou větou
pomalu a tiše se mi ztrácíš
bolím
všude kam se pohnu
šepotám si strachem přes rty
sama jsem ty tóny větrala
něhu dopsala, lanem svázala
zavřela dveře od balkónu
suchý slzy nevidíš
jen uslyšíš je v němém tónu
vážně jsem řízla tak hluboko,
že už nekrvácíš
tvou bolest vím
pohladím ti pohled jednou větou
pomalu a tiše se mi ztrácíš
bolím
všude kam se pohnu
šepotám si strachem přes rty
sama jsem ty tóny větrala
něhu dopsala, lanem svázala
zavřela dveře od balkónu
suchý slzy nevidíš
jen uslyšíš je v němém tónu
27.04.2020 19:38
V jedné písni se zpívá: když milenky pláčou,jako když padá listí,ustrnul by se kámen a možná i já.
Krásná báseň.
Krásná báseň.
27.04.2020 10:26
bude líp, úsměv objeví se zase, bolest přebolí..., po nějaké čase.................☺
24.04.2020 23:05
Yasmin
Upřímně... mně tu ten optimismus vůbec, ale vůbec nechybí... tvá báseň je nádherná. Čtu si ji stále dokola... a jen tiše obdivuju... :-)
24.04.2020 08:30
človiček: Byl to chytrý muž. Zase je dobré, aby byl ten déšť vydatnej :) Děkuju!
23.04.2020 23:06
Jeden starý zahradník říkával: Ranní déšť a ženský pláč nikdy dlouho netrvá.Báseň hezká.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.