slavek: pane slávku, básníkům je opravdu dovoleno skoro vše, tedy hlavně kvůli rýmu...např. takové "slunce žblunce" je naprosto senzační. Bohužel na naprosto bezdůvodné gramatické nepravosti, velmi často chybný slovosled, skloňování, časování a tvarosloví, na ty jsem velmi citlivý, proto upozorňuji...to nemá s básnickou volností nic společného, úplně stejně jako pravopisné chyby. Koneckonců, já jen upozorním a jdu od toho, jestli si z toho autor něco vezme, popř. chybu opraví, to už mne nezajímá, nic po nikom nechci, ani nikoho nenechávám po škole.
Zase bezva odvaz.
Smich je nejlepši lék na chmury.
A některý holky to maji rády.
Cotě nezabije to tě posílí
Smich je nejlepši lék na chmury.
A některý holky to maji rády.
Cotě nezabije to tě posílí
Smutně hezoučké.
bazi: dopřej básníkům a básnířkám trochu jazykové volnosti; vzpomeň na rým Jirky Grosmanna "Co tam as dělali ti hoši, že vyběhli z křoví boši?" následovaný vysvětlením "To básník smí."
:o)
bazi: dopřej básníkům a básnířkám trochu jazykové volnosti; vzpomeň na rým Jirky Grosmanna "Co tam as dělali ti hoši, že vyběhli z křoví boši?" následovaný vysvětlením "To básník smí."
:o)
bazi: Tak to mě těší. A děkuji moc za připomínky.
Je smutná, ale krásná . I smutek je někdy krásný. Uchop tu krásu toho smutku a možná se slzou v koutku oka zažiješ radost z hloubky své duše, studny svého srdce.
Verše jsou velmi něžné a příjemné. Jen dvě připomínky: obrat „...žebrám klavír o noty” není mluvnicky správný. Žebrat se dá buď pouze o ty noty bez klavíru a nebo by muselo být psáno „...žebrám u klavíru o noty”. Stejně tak by's přece nežebrala lidi, ale u lidí nebo po lidech. Lze ovšem přizpůsobit tvému tvaru sloveso a pak tedy: „...žádám/prosím klavír o noty.”
Druhý detail: „ Teskno pak pronikne úplně všechno...”. Zde by byl opět správně pouze tvar: „Teskno pak pronikne úplně vším...”. Pronikat totiž nelze něco, ale pouze něčím.
Druhý detail: „ Teskno pak pronikne úplně všechno...”. Zde by byl opět správně pouze tvar: „Teskno pak pronikne úplně vším...”. Pronikat totiž nelze něco, ale pouze něčím.
Baví mě, jak mě to emočně zasahuje a zároveň naprosto míjí, když se snažím uchopit proč. Tak se jen zlehka opřu o pocit a zase pryč, aby se to nevypařilo.
Děkuju.
Děkuju.

