Unaven hloupostí...

Zas v blátě hledáš svou všednost
unaven hloupostí,šlapeš si pro stěstí
V tichu je dotek,nebo jen hloupá něžnost
to minulost dá ti pěstí....

Jsou slova jak roje včel
z něj sem medovici pil
To z dálky vítr zněl
zas do vzpomínek ,do těch chvil

V doteku zas hledájí se slova
blues jen zrovna napadá
V nich se schová
dřív nes slunce zapadá

Jsou ozvěny z myšlenek
víc nestačí lhát
Ticho je jak vánek
jen mu svůj song hrát

V pustině kdo znovu hledá
svou novou hru nadějí
Vzít se zpátky nedá
to co druzí milují

Mám plná ústa jedovatých slin
dotek v tichu víc si nenajdu
Možná potkám hloupý klín
ukradnu ho potajmu

Zas se slova v tichu ztrácejí
vrací své vlastní svědomí
Možnosti bez nadějí
pro zbytek vědomí

Hledáš svou budoucnost
v níž budem jen se zazrak hostí
V tichu je dotek,nebo jen hloupá něžnost
unaven hloupostí,šlapeme pro Štěstí...