Nemohl jsem si nevšimnout, že používáš při psaní stále stejnou techniku, tedy delší obkročák s krátkou nádivkou. Díky vysoké frekvenci vkládání děl (defacto každodenní) to zavání tak trochu stereotypem. S obsahem to samozřejmě nemá nic společného a i chápu, že ti to takto zřejmě vyhovuje, jen bych zkrátka, když píšeš denně, zkusil prostřídávat styl.

DDD: jo, jo, my muzikanti si na rytmiku potrpíme

Krása střídá nádheru!!!

Četl jsem ji víckrát. Poprvé celou, pak už jen k těm sněženkám. Tam by pro mě mohla končit, protože do toho místa je prostě překrásná a zanechává takový ten vlající pocit, který ten zbytek tak trochu smaže. Mám rád nedořečené. Každopádně je moc hezká :)

Ahoj. Konečně zase raníček :o)))
Díky.

Jojo, slova jsou strašně plachá. Když jim jdeš až příliš naproti, utečou nadlouho a daleko. Musejí sama chtít přijít :)

Skvělá! Vtipná, bezvadně se rýmující a s dokonalým rytmem. Jsem rád, že jsem mohl číst :)

Tedy báseňka splnila účel a to je důležité.

Srdce mohou mít mnoho druhů bolestí. Na některé ale žádný lék není.

Fajn pobavení.

Milé počtení, ze života.

Bezva počtení.

Pobavila.

Úleva, kéž bych to mohl říci i já.

Bolestná báseň.

Děkuji :)

Vtipné a pravdivé :D A až moc povědomé, ještěže no na homeoffisu až tak nevadí :D

Poezie anonymity: Máš pravdu, i pro mě je to úleva...

Zajímavý nápad, napsat o své smrti.
Máš to krásně napsané - poeticky.
Nepřijde mi to potom tak smutné :o)

uffff..