 06.03.2021 8 600(13) 0 |
Tak osaměle.
Náhle.
Topím se,
Uvězněná v studu.
Tam smím se nořit hlouběji
Do temnot sladké samoty.
Vím. Jen vypadám hloupěji,
Tak žebrám klavír o noty.
Dostala jsem almužnu, malou melodii,
Nápěv, který podtrhne moji tragédii.
Teskno pak pronikne úplně všechno,
Tak jako každou píseň zničí techno.
Až i trylkot slavíků,
Žene se do vzlyku,
Náhle
A osaměle.
Náhle.
Topím se,
Uvězněná v studu.
Tam smím se nořit hlouběji
Do temnot sladké samoty.
Vím. Jen vypadám hloupěji,
Tak žebrám klavír o noty.
Dostala jsem almužnu, malou melodii,
Nápěv, který podtrhne moji tragédii.
Teskno pak pronikne úplně všechno,
Tak jako každou píseň zničí techno.
Až i trylkot slavíků,
Žene se do vzlyku,
Náhle
A osaměle.
07.03.2021 - 19:35slavek: pane slávku, básníkům je opravdu dovoleno skoro vše, tedy hlavně kvůli rýmu...např. takové "slunce žblunce" je naprosto senzační. Bohužel na naprosto bezdůvodné gramatické nepravosti, velmi často chybný slovosled, skloňování, časování a tvarosloví, na ty jsem velmi citlivý, proto upozorňuji...to nemá s básnickou volností nic společného, úplně stejně jako pravopisné chyby. Koneckonců, já jen upozorním a jdu od toho, jestli si z toho autor něco vezme, popř. chybu opraví, to už mne nezajímá, nic po nikom nechci, ani nikoho nenechávám po škole.
07.03.2021 - 16:26Smutně hezoučké.
bazi: dopřej básníkům a básnířkám trochu jazykové volnosti; vzpomeň na rým Jirky Grosmanna "Co tam as dělali ti hoši, že vyběhli z křoví boši?" následovaný vysvětlením "To básník smí."
:o)
bazi: dopřej básníkům a básnířkám trochu jazykové volnosti; vzpomeň na rým Jirky Grosmanna "Co tam as dělali ti hoši, že vyběhli z křoví boši?" následovaný vysvětlením "To básník smí."
:o)
07.03.2021 - 10:40Je smutná, ale krásná . I smutek je někdy krásný. Uchop tu krásu toho smutku a možná se slzou v koutku oka zažiješ radost z hloubky své duše, studny svého srdce.
07.03.2021 - 08:00Verše jsou velmi něžné a příjemné. Jen dvě připomínky: obrat „...žebrám klavír o noty” není mluvnicky správný. Žebrat se dá buď pouze o ty noty bez klavíru a nebo by muselo být psáno „...žebrám u klavíru o noty”. Stejně tak by's přece nežebrala lidi, ale u lidí nebo po lidech. Lze ovšem přizpůsobit tvému tvaru sloveso a pak tedy: „...žádám/prosím klavír o noty.”
Druhý detail: „ Teskno pak pronikne úplně všechno...”. Zde by byl opět správně pouze tvar: „Teskno pak pronikne úplně vším...”. Pronikat totiž nelze něco, ale pouze něčím.
Druhý detail: „ Teskno pak pronikne úplně všechno...”. Zde by byl opět správně pouze tvar: „Teskno pak pronikne úplně vším...”. Pronikat totiž nelze něco, ale pouze něčím.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Náhle a Osaměle : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ptáš se
Předchozí dílo autora : I krajina dýchá
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
