Chlad

Hořící prak, letící střela,
kometa dopadá do nitra čela.
Zvedá prach uložen po tisících letech,
zvířen v pocitech, ostrých střepech.
Bodavá růže,bodavý mráz,
hranaté chvíle v nichž dlouhý je čas.
Odevzdána láska, hledaná vně,
zůstává prázdnota uvnitř mě.
Snad v kvetoucí louce najdu útočiště,
doma náruč prázdná, pláč a (v)hlad.
Odevzdávám Bohu své nitro,
volám, dávám, čekám, zásilka nevyzvednuta.
Zřejmě bez místa v tomto světě předurčen jsem.
Zaklet v čase běhám na místě,
velké kopce a údolí, pukliny v zemi po žhavou lávu.
Nikdo pozornost nedává,
a tak zhasíná další plamen v davu.