

zamlčený vítr ve dvojce mi moc krásně rozpohyboval obraz. Je to tak jemný text a přesto v něm lze objevovat.
Trošku váhám nad volbou slova doprovázejí, ale obávám se, že cokoliv jiného by text připravilo o atmosféru.
Trošku váhám nad volbou slova doprovázejí, ale obávám se, že cokoliv jiného by text připravilo o atmosféru.


Chápu text spíše jako technický experiment a pro Zinyho typický šprým a šťouch do haiku teorie... :-) Postřeh k mihotání je dobrý a má jistě obrazotvorný potenciál. Jinak ale vnímám text pouze jako "formu na úkor obsahu".
Z mého pohledu bych dal proto přednost důrazu na samotné vidění a ukazování viděného, raději než na rafinovanou či "neotřelou" formu, která mou pozornost čtenáře od námětu samého snadněji odvede. (Neříkám tím pochopitelně, že rafinovanou formu nelze využít. Měla by ale být v takovém případě pokud možno ve prospěch fungování textu jako celku, nikoliv naopak.)
Možná by šlo obrazu udělit také širší rámec - např. odkud (z tmavého lesa / z nemocnice?) nebo kam (domů po náročné cestě?) jdu / jedu tou blikající alejí. Text by tak mohl získal větší prostor i chybějící přesah.
Z mého pohledu bych dal proto přednost důrazu na samotné vidění a ukazování viděného, raději než na rafinovanou či "neotřelou" formu, která mou pozornost čtenáře od námětu samého snadněji odvede. (Neříkám tím pochopitelně, že rafinovanou formu nelze využít. Měla by ale být v takovém případě pokud možno ve prospěch fungování textu jako celku, nikoliv naopak.)
Možná by šlo obrazu udělit také širší rámec - např. odkud (z tmavého lesa / z nemocnice?) nebo kam (domů po náročné cestě?) jdu / jedu tou blikající alejí. Text by tak mohl získal větší prostor i chybějící přesah.


Námět se mi líbí a vidím v něm potenciál ještě více využít moment odemykání, otevírání a jejich paralelu. Např. v duchu:
Odemykám –
s dveřmi se otevřela
i křídla motýla.
Odemykám –
s dveřmi se otevřela
i křídla motýla.


A můj dech se mezi těmi dechy zpomaluje nejpomaleji... Poznatek toho, kdo už má za sebou jeden infarkt.


V "pět odpoledne" je právě teď. Odpozorováno. Cítím v tom inverzní situaci, kouř, mlha, všechno to leží v údolí a pak to na chvíli stoupne. "Kruh s Micky Mausem" je nafukovací. Je takový i ten koník?


Přesah bych tady neřešil, jde o zachycení děje, který si 99% lidí neuvědomí.


Ziny, na počátku mého haiku putování jsem zaslechl, že dvě stejná slova v haiku jsou únosná jen, když pokaždé znamenají trochu něco jiného. To "jiné" nalézt, odstínit, může být někdy velmi těžké. Tím "skrz stromořadí" je to asi příliš dopovězené, ale jak to napsat jinak, to nevím.


Pěkný obraz. Jak je to s klouzáním nožiček mravence lesního na skle, nechal jsem se poučit.


Ani kdybych byla sebevíc nasraná , hvězdy by mi nevadilo...ale všecičko ostatní ano ;)


Úchvatný výhled, praotec Čech by o tom mohl vyprávět. Ono je to současné, ale údajně se v haiku v Japonsku objevovaly historické paralely. Je to to co mám rád vrstevnatost textu, v první vrstvě něco přináší, je to haiku, dá se uchopit v pocitu tady a teď, zároveň se dá chápat v přeneseném smyslu úplně jinak. Ten text tím není lepší, ale já to tak mám rád.


Ten prostředek by se asi dal ještě propracovat,ale jinak je to dobrý a jasně z toho plyne "vo co komu de" :D
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Sebastián Wortys řekl o Singularis :Systematick-á/ý genderfluid intelektuál fascinovan-ý/á veřejnou hromadnou dopravou, kter-á/ý mě kontaktoval(a) v reakci na závěr knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie a mou aktuální poptávku po lidech společných zájmů. Díky n-í/ěmu jsem se, podobně jako Severak, dozěděl o psanci.cz.