Gora: Díky. Napsalo se to nějak rychle a tu výtku beru. Třeba mě napadne něco jiného.

Povedená.

Tentokrát se v tom plácám jak v té kaluži...

Pěkné opravdu, ale zasloužila by si tu krkolomnou formu poladit.

Gora: Myslíš tím očesat až na kost?!

Pobavilo, Sasanko, zejména představa, jak nosí děti na zádech.
Milé vyznání, řídila bych se při psaní tím, že méně je někdy více.

človíčku, tady fakt má být uší?? ne duší?
Za mne spíš říkačka, nic ve zlém:-)

Taková - celkem silná - výzva sám k sobě...
slabší místo mi v ní přijde:

Ta druhá prokletá
Odlétá neví kudy

jinak fajn.

Sasanka: Směji se jak měsíček na hnoji. Děkuji

Krásné okamžiky. Paprsky srdcí co o lásku prosí, polibky bez tváří, vrásek třpytů očí a žádost o splynutí.
Jak se ochladilo bývají nádherně vidět hvězdy. Zrovinka jsem si říkala, že bych měla něco napsat o hvězdách :) Dvě hvězdy vedle sebe, přesto tisíce světelných daleko.

Nic si z toho nedělej, s haiku je to jako s Edisonovou žárovkou - ten údajně kdysi prohlásil: "znám tisíc způsobů, jak nevyrobit žárovku." Stejně tak je tisíc způsobů, jak nenapsat haiku, ale s trochou trpělivosti se to podaří.

Rada číslo jedna zní: V haiku piš pouze o tom, co jsi právě prožil. Pak se nestane, že ti fantazie někam ulétne (do minulosti, budoucnosti nebo fantazijních světů), protože úlety k konceptu "tady a teď" text většinou jako haiku diskvalifikují.

Např.: U druhého textu by verš "pod kopcem plují parmy" znamenal, že jsi je právě v tu chvíli viděl, což je ale pravděpodobně nemožné, a čtenáře zvyklého na haiku to okamžitě zarazí.

Vracím se znovu obohacená o nový výraz. Řekla bych, že v konvičce původně měl být uvařený jiný čaj. Velké T mne mate.

vychádzajú mi dve varianty, buď je ten sáčok od kukichy alebo nie, čo ma doviedlo k dvom rôznym záverom

Bolestné.

Krásné.

človiček: Díky.

Ranní kafíčko
osladí tvoje srdce
energie na cestu

Moc.moc pěkné.

Děkuji za pochopení :)

Krajinou kráčím
vlasy suším, nohy máčím
jak lucernu srdce mám
plamínek si tam dám.