snake_01:je to tak, změna pořadí by určitě prospěla srozumitelnosti... já chtěla pohádky nechat jako pointu, tak proto... děkuji!

Aha, to je opravdu pěkný moment, ale takhle jsem ho při svém čtení nedokázal interpretovat, pokud se ti to povede zpracovat do haiku, bude to určitě krása:

napadá mě třeba změna pořadí motivů:

"Čtu si pohádky..."
z hromady odhazuje
lístek po lístku

Můra73:užívám...děkuju.

My si malého človíčka v téhle době musíme domů půjčovat z širší rodiny. Užívej si to!

snake_01: moc děkuji, jsou to přiznané rychlokvašky, viz vysvětlivka k Můře... ještě /snad/ dopracuji a ještě jednou díky.

Prem: Ještě ti dlužím poznámku k tomu haibunu. Žádný haibun ve skutečnosti není, jsou jen texty, ale mnohokrát jsme se zdejšími autory, třeba s Gorou, řešili možnost zakomponovat svá cestovatelská haiku do nějakého širšího rámce.
Tyhle dva texty by si o to říkaly. Například text o Labuti a Opletníku by určitě vyzněl jinak, kdyby bylo jasné, že Labuť u města Žinkovy je největším rybníkem strakonického okresu, a že sotva jsem se blížil k Labuti směrem od místa, kde má být ptačí hnízdiště, už zdálky mě zaujala zářivě bílá barva opletníku na plotu kolem rybníka.

Můra73: prosím tě, včera mi vnouček připravil tento krásný moment - seděl v hromadě listí, bral do ruček lístek za lístkem, "pročítal" je a odhazoval zrovna jako Večerníček - a pravil mi - Tiše, čtu si pohádky.
Vím, je to strašně narychlo zpracované, ale bylo to tak... no, vždyť jistě rozumíš...

Ten první text je zajímavý, ale přijde mi, že na to, aby se dal "nekomplikovaně" vstřebat, je tam dost nejasností.

Vyvstávají otázky jako třeba: Proč lístek po lístku? Opravdu je to po jednotlivých listech (moje zkušenost z dětství mluví jinak, ale mohlo by to tak být) nebo čtu SI pohádky? To znamená, že se pozornost obrací ba lyrický subjekt, protože ten komu je čteno nedává pozor? Jsou to poměrně komplikované úvahy, které jsou pro interpretaci nutné a které mi tak nějak ruší bezprostřední dojem dojem.

Velice se mi ale líbí poslední text: Je motivicky jednoduchý, ale velmi ve mě rezonuje, asi i proto, že tak dobře odráží náladu Halasovy básně Podzim, kterou mám rád, a to včetně vyrovnávání se s vlastním stářím.

První mi motá hlavu, koukáš na večerníčka nebo si čteš? :)
Prostřední vnímám blíž k miniatuře.
Třetí jé krásné haiku

Sasanka: není proč něco vzdávat...

Vybrala sis náročné téma, myslím psychologicky. Přeji ti čtenáře podobně naladěné jako jsi ty, autorka.

Psavec: Tak to je dobře. Dík

Darmošlap1960: díky za vysvětlení!

krásný text

Něco v tom je. Ještě se to úplně nevylouplo ze skořápky, ale je to tam. Neboj se nebýt čitelná.

Bohužel krutá a neměnná realita.

Můra73: Ano, souhlasím, kireji v místě zlomu je důležité, vzpomínám si však na jednoho čtenáře haiku, který mi kdysi napsal, že jsou ta haiku tím zlomem stále stejná, monotónně se opakuje forma se zlomem, je to "stále totéž", jak se, myslím, tenkrát vyjádřil. Čímž netvrdím, že zlom není důležitý. U krátkých free form se ale ten zlom občas vytrácí, jde o jakési zášlehy spatřeného v přítomném okamžiku, kdy člověk nehledá nic jiného. Nedávno jsem seděl na terase, kde si pověsila sousedka vyprané šaty, kapalo z nich, vítr jimi otáčel, napadlo mě prosté free form: Z šatů na šňůře kape voda. Je to oznamovací věta, ale je tam také ono zpřítomnění minulého času (Nevysloveno, že šaty byly vyprány), wabi, kterého jsme si tak cenili ve druhé haiku dílně. Samozřejmě lze zlom i wabi pěkně skloubit.

Můra73: Asi ano, je to senrjú, odpozorováno na Kubově Huti, kam jsem vyjel na kole namáhavě z Horní Vltavice. Bufet měl zavřeno, ale číšnice se nade mnou slitovala a natočila mi pivo. Pak seděla a zevrubně si prohlížela dekolt, povytahovala si výstřih zjevně potěšena kvalitou svých vnad.

Gora: Babské vlasy, jinak babí léto, pavučinky, které unáší zářijový vítr. Jsou nadýchané, lehoučké v kontrastu k nataženým drátům vysokého napětí. Také u jeřabin jde o kontrast mezi šedou nevýraznou oblohou a rudými fleky na asfaltu. ... Ano, to "vstříc" může se objevit na konci druhého verše.

Nádherná a hebká.