Vyprchané zamilování se nikdy neobnosí

mám v hrdle táborákový vyprahlý pocit
obě tak usedlé, šedé, špinavé
máme ve stejný čas zlomenou ruku
štěstí v pocitu společného
v náhody nevěřím

-

jako můry se zapleteš do nití a vážeš svůj účes do pocitů samoty
neobědváš - jsi nitka - hrají na tebe jak na strunu zimní šarvátky
proč se v skleněné krychli nepotkáme
nepřiťukneme na život sádrou
je mi záhadou

je nefér
že se mi o tobě zdají sny
a ty se nade mnou ani nezasníš
-

stačil by úsměv
věta: Já si vzpomínám
autista ti rukou kostlivce mával, říkal pojď k nám
smála jsem se
upřímně
ty zametáš
dělám že dávno šla jsem pryč, jinam
vytřenou podlahu ti s dětmi sešlapám

-

jsi taková přímka půlíc Jupiter
cokoli okolo si zamiluju, stulí se myšlenky k tvé úzké tváři
socha - přilnu k ní jak mech

vážně jsem chtěla, ať se tvá zeleň obnosí
ať se tvá šeď vyčasí
spolu s malým sněhem tě držím na svý hrudi nití
spolu s mým tělem, naučme se v klidu spát
přihni si prosím, absintu z mojí malý skromný sklenky

a řekni
promluvme si
já tě už dlouho v mysli vídám
zdá se tenký vesmír mezi představou a bytím

sama holka vztáhne oči k obloze a chytá pro tě lelky