Nezahynu
ne v jeho stínu
hlavu nad hladinu
Opojená
od sebe odpojená
zahnaná do kouta
změnila jsem se v Hirošimu
Už ne
už nechci cítit vinu
už nenechám si
nasadit okovy
v naivní důvěře
že jsou to podkovy
Jako skála
už nenechám ho sebou hnout
Dát tomu jméno
je první krok
k tomu se zase nadechnout
ne v jeho stínu
hlavu nad hladinu
Opojená
od sebe odpojená
zahnaná do kouta
změnila jsem se v Hirošimu
Už ne
už nechci cítit vinu
už nenechám si
nasadit okovy
v naivní důvěře
že jsou to podkovy
Jako skála
už nenechám ho sebou hnout
Dát tomu jméno
je první krok
k tomu se zase nadechnout
06.12.2022 11:07
Sasanka: Gora: Díky moc. Rozumím tomu, že z objektivního pohledu zvenčí by to možná báseň zkvalitnilo, kdyby měla jen první dvě sloky nebo končila jinak. Jenže pro mě slouží poezie primárně jako autoterapie, a pro tento účel je tam přesně to, co má. Třeba ji jednou, až to nebude aktuální, vyladím. Díky.
05.12.2022 10:21
První a druhá strofka mě oslovují víc, další už jen v podstatě opakují totéž. Nicméně Hirošima je dobrý obrat.
04.12.2022 19:27
Věřím, trápení tvé měřím, že srazily se dva vlaky, Hirošima a Nagasaki. Přeji trochu klidu, zhojit rány, nekuchat vinu.
04.12.2022 18:01
Pojmenovat věci je skutečně důležité. Báseň tisnivá, ale tak dobře napsaná, že z ní mám opravdu pěkný pocit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.