Jen my

má milá
ždímáš hadřík
a jsem to trochu já
meteš koštětem a já v té břečce ležím
už jsem na tebe téměř zapomněla
vypršel čas
kdy jsem se do tvého šuplíku dívala
a nemohla pak spát

-

dneska si už nenechám tak orat v paměti
asi tě vždycky budu mít ráda
ale ty mě nikdy neuvidíš

tvý oblý vlasy, řasy, obličej v měsíčním světle
zažili jsme spolu několik jiných chvil
držela jsem tě abys nespadla do kanálů říční vody
abys nezčernala jako jsem to dokázala já
dokud jsem tě neznala

vlak vždycky pojede někam dál
-

má milá
co ti mám říct
asi tě miluji - nic to neznamená
časem se mladá holka naučí žít s láskou
která se nikdy neuskuteční
časem ti ta holka
/co jí asi zbude
poradí spoj na zasněžené náměstí

pojedeš tam se syny, s jeleny
nebo jen sama se sebou
pak na smrtelné posteli
zjistíš jak moc ti ta malá holka přála špetku štěstí
jenže
jeleni už dávno spí

a tak si tu spíme, živoříme, sníme, milujeme
jenom ti jeleni, laně
a my
si v lese
a rose své nekonečné teskno v očích řasíme

napsala bych dopis ale nechtěný je asi
ne?