Dveře k Lásce, hvězdičko?
Protři očka maličko!
O té sním jen! Blíž mi více
jsou spíš dveře od márnice...

to je nádherný, nádherně smutný jestli se to vůbec hodí říct....
a at už je ta situace jakákoliv, mám z tvojí básničky pocit, že to určitě překonáš...vidím to tam:-)

Dik, Tome xD a máš samozřejmě pravdu, ve všem.

Tak jako si špatný zahradník
pamatuje jména zvadlých květin
vryj si do paměti mou tvář
obraz lítostivé dívky,


To je tak krásný, že....:o( Hezky napsaný, na mě to zapůsobilo!:)
BTW. Díky za přečtení a koment mojí povídky...

...co dodat...pořád se u tebe opakuji...krásnéé;)

Pěkně zachycený okamžik...;)

Moc pěkné....;)

Skvěle napsané, působivé....;)

V šuplíku by jí bylo škoda...je moc pěkná;)

ta je kouzelná.....krásný;)...

Něžný básníku....taháš za kliku....od dveří k lásce...;)
moc pěkná básenka Mirku...*

já za to nemůžu, prostě tě ráda čtu ;)

krásná... prostě... prožitá ;)

skvělý! ta jadrná slůvka tam perfektně sedí...člověk musí znát tu pravou chvíli kdy je použít:-)

:D:D:D ou... to je něco :D

:o)

nemyslím si, že by to bylo příšerné... spíše naopak ;)

A není to snad nádherné zakončení života, s hvězdičkou v pelíšku Lásky? ;oQ

Odlož sklenku, vyjdi ven,
kde Tě čeká svět,
zimním sluncem ozářen
pookřeješ hned!

Kol přece tolik krásy je,
ač zahaleno arci,
kos družce píseň notuje,
veselí se i starci.

Tak proč se doma opíjet
při hudbě nicotné,
venku na Tebe čeká svět,
protáhni údy své!

Snad potkáš dívku, která svou
krásou Tě upoutá,
nejenom vnější, ba i tou,
co bouři rozpoutá

v Tvém srdci dosud poklidném
jak voda stojatá,
a život učiní Ti snem
ta Láska nádherná...

copak ty... hvězdy a pelíšky... to je asi smrtelná kombinace... :D