Touha

Četl jsem jednu krásnou báseň plnou citu, a ač v ní touha nakonec vyhasla, nebýt jí, neprobudilo by to ve mně již dávno zapomenuté vzpomínky a city a nevznikly by ani tyhle verše. Ta autorka je i zde mezi námi a sama jistě ví, že mluvím o ní! Ani nevím, zda má tu báseň i tady! Bylo to takové něžné smutné dílko, tak jsem se pokusil vytvořit k tomu veseleji laděný protějšek! Nevím, zda se to bude líbit i vám, jí to tenkrát potěšilo, zmírnilo chmurné myšlenky a o to vlastně šlo především...I ona mi pak mnohokrát oplatila stejně, když jsem to byl já, kým cloumal splín!

shane

24.02.2008

básně/láska - vyznání

1895(21)

Touha Ti ňadra nadýmá,
knoflíčky trhá chtíč,
tak laskám teď kůzlátka Tvá,
jsou tvrdá jako míč!

Šeptám ti nesmysly sladké,
ozvěnou v ouškách zní,
jazýčkem zkoumám tělo Tvé,
v Lásce se všechno smí!

Jsi plna něžných oblinek,
záhybů tajemných,
pouštím se jak hrdinný rek
do krajin lákavých!

Tvé ploché bříško zlíbám teď,
než zmaten půjdu dál,
vnímám Tvou něžnou odpověď,
zveš mne na Lásky bál!

Oba jsme zmlkli úžasem,
ruce se toulají
v záhybech lásky, sníme sen
o Lásce, o Ráji!

Duše splynuly v souznění,
těla jak moře jsou,
slaná a něžně se vlní
svou touhou bláznivou!

Ústa se sladce líbají,
těla se s rozkoší
na vlnách vášně houpají,
na zítřek nemyslí!