ohromné....jako ostatně všechno bla bla už se opakuju:-D prostě nepopsatelně krásná básnička..

Krásná myšlenka...;)

Víra - ta zázraky dělá, s tím nelze než souhlasit!

Proč se bojíš toho proudu,
po němž k moři dopluješ?
Netruchli pro rodnou hroudu,
se mnou v divů svět pluj! Chceš?
;o)))

Musím říct: Děkuji.

Na mýtině, která vznikla
po požáru myšlenek,
kdy člověk na kraji pekla
hledal na trápení lék,
kouř stoupá nad spáleniště,
popel ještě žhavý je,
co bylo, již není, příště
snad nový sen ožije!
Zase k nebesům se vzpíná
zoufalý hlas duše mé,
věřím :" Přijde doba jiná
a my zas se sejdeme!"
;o)))

Tvé verše jsou jako proud,
co nese mě do moří,
nezbývá mi, než se zout
dřív, než ¨v oceán mě ponoří.

Krásné!

Haiku nerozumím...ale líbí se mi to;)

... to je možný ... dávám sem vesměs starší věci ... které už nějaký čas visí na Literu ... popř. i jinde ...

Kdybych, Jardo, vyhladily,
jen pro pláč by oči zbyly,
nikdy nečetl bych tu
tu spoustu něžných komentů!

Je mi ctí vás těšit, dámy,
pohladit vás po duši
veršíky, které vás zmámí,
ač to autor netuší!
Zkouším dát do nich kus srdce,
každý veršík jsem já sám,
a někdy lituji trpce,
že vás nikdy nepoznám!

Kouř spálených myšlenek
mě ještě pálí do očí..

nádherně popsaný pocit...

Ano, je! I mně pomáhá, i když si třeba jen pískám či pozpěvuji...

Kdyby si tu správnou atmosféru člověk mohl zvolit, byla by to nádhera. Krásné zpracování i námět, líbilo se mi to, díky.

...že by nějaký rozchod?...

Potřebovala jsem na ni více času...;) je plná metafor a zajímavých obratů....
ale udělala na mě dojem...;)

já si myslím, že jak smutek tak radost jsou rovnako důležitá ...
a vím že smutek je jako déšť a mraky na obloze , vím že za nimi je slunce
ale když dlouho páli slunce a nejsou mraky, tak zem trpí suchem a vše hyne...
aby duše kvetla jako kytky na zemi .. potřebuji slunce i vláhu
i živiny z mrtvých věcí

...ještě že tě tu máme...tvé básničky vždycky prozáří stránky psanců...;)

místy hodně dobrá ;)

zakázala bych obojí... smutek i umírání ;)