Tvé verše jsou jako proud,
co nese mě do moří,
nezbývá mi, než se zout
dřív, než ¨v oceán mě ponoří.

Krásné!

Haiku nerozumím...ale líbí se mi to;)

... to je možný ... dávám sem vesměs starší věci ... které už nějaký čas visí na Literu ... popř. i jinde ...

Kdybych, Jardo, vyhladily,
jen pro pláč by oči zbyly,
nikdy nečetl bych tu
tu spoustu něžných komentů!

Je mi ctí vás těšit, dámy,
pohladit vás po duši
veršíky, které vás zmámí,
ač to autor netuší!
Zkouším dát do nich kus srdce,
každý veršík jsem já sám,
a někdy lituji trpce,
že vás nikdy nepoznám!

Kouř spálených myšlenek
mě ještě pálí do očí..

nádherně popsaný pocit...

Ano, je! I mně pomáhá, i když si třeba jen pískám či pozpěvuji...

Kdyby si tu správnou atmosféru člověk mohl zvolit, byla by to nádhera. Krásné zpracování i námět, líbilo se mi to, díky.

...že by nějaký rozchod?...

Potřebovala jsem na ni více času...;) je plná metafor a zajímavých obratů....
ale udělala na mě dojem...;)

já si myslím, že jak smutek tak radost jsou rovnako důležitá ...
a vím že smutek je jako déšť a mraky na obloze , vím že za nimi je slunce
ale když dlouho páli slunce a nejsou mraky, tak zem trpí suchem a vše hyne...
aby duše kvetla jako kytky na zemi .. potřebuji slunce i vláhu
i živiny z mrtvých věcí

...ještě že tě tu máme...tvé básničky vždycky prozáří stránky psanců...;)

místy hodně dobrá ;)

zakázala bych obojí... smutek i umírání ;)

...a dost často se taky vypíná zdroj nabíjení...člověk jen tak malátně kouká do prázdna...a nemůže se hnout...
a pak možná zjistí...že má kolem sebe někoho, kdo ho strasně, ale srašně moc vybíjí....
tuhle báseň sis prostě musela prožít...je to vidět z každého řádku...
moc se mi líbí;)...

hm...tu jsem před chvílí četla na literu...;) je moc pěkná...

Souhlasím s tebou...člověk se nestačí divit...a kdo umí číst mezi řádky...tomu je buď líp nebo mnohem hůř...
PS: oprav si překlep "poseldní"...;)

počkat, mám dojem, že tohle už jsem někde četla...?

tahle mě opravdu zaujala;)...přečetla jsem si ji několikrát...a stále víc se mi vpíjela pod kůži....je jako neuchopitelný obraz...a člověk by se ho chtěl pořád dotýkat...

tenkrát byli hrdinové...ale teď...?válka by možná trvala jen pět minut...a byl by konec...tma...smrt...nic víc...
napsal jsi to moc pěkně...;)