Láskyplná krize

ležím v rakvi obklopena smíchem
ve světle temnoty

krčím se v křečích
pod tíhou povznášející dobré nálady
nademnou smrtka klečí
s tupou kosou
zubí se ma mě
/svině zubatá/

svět pod hlavou
odráží se v duhové kuličce
kterou slepě držím
v upocené dlani

svědomitě sleduju mraky
které utíkají někam pryč
/pomalu, ale jistě/
tak jako všichni
co tě doopravdy poznají
/ty hajzle/

sedím na břehu
/řeky styx/
hážu žabky elektrickým proudem
/vysokého napětí/
a voda zůstává klidná
/čím to?/

hulvátsky zkřížené ruce pod hlavou
vypovídají víc než by chtěly
/o mě/
ale o tobě NE...