Jak padá hlava ženy

Padá
tak ráda
do dlaní mých
má hlava.
Němý smích?
To ani zdání!
Jen únavou
se neubrání
a padá ...
Jenže dlaně,
ty jako vždy
jsou přichystané
zachytit něžně
hlavu mou jenž padá
a dělají to běžně
a tvář se opře
o měkoučké dlaně
ještěže tu jsou
a že je spoleh na ně.
A hlavu do dlaní
a snít či už jít spát?
Dilema s hlavou v dlaních
řešené tisíckrát
mám přemýšlet???
když hlava nespadla mi
na stůl tak tvrdý,
že pomyslet se bráním
je ještě krutější
se týrat únavou
tak tedy uléhám
a polštář pod hlavou
si zmačkám právě tak,
jak umí to mé dlaně,
ještěže tu jsou
a že je spoleh na ně.
A hlava ztěžknutá
má myšlenku jen jednu
aby tak ráno
bylo v nedohlednu
a spánek zůstávál
tu o chvilinku déle...
pšt, já už spím
a pro dnes
je to celé.