mi je vždycky strašně líto, když vidím, že někdo se trápí kvůli vlastně rodině... když se nepohodne ta "jedna krev"... a protože mám štěstí na to, že jsem nikdy nic podobného nezažila, připadám si jako Siddhártha za tou zdí, kde má přepych a nechápe, že venku je to jiné, dokud se sám ven nevydá... poslední dobou mi všichni ukazují svět v pravém světle... a já si připadám, jakobych žila až doteď někde úplně jinde... v jiném světě.

celkem pravdivé, když vzpomenu Jacka Rozparovače a jemu podobné...

bohudík...

za 100 signálů včech
ať má i vaše loď dopluje na ten správný břeh

až usne, hvězda půjde spát
zas budou mi kapky deště vyprávět, povídat?

Krásně smutné. Ale jak říká prostějánek - něco nového vždycky začíná...

...jdi

anděli leť...

souhlasím, taky to bylo moc podobný...ale život jde dál...bohudík či bohužel?

...to je život

...nebuď tak smutný :(

abych tak řekla, malinko nechutné... :D... ale nápad zajímavý... to zase ju

ach ten svět ;)

něco odejde... ale na druhou stranu zase něco nového přijde... asi nemá cenu nad tím polemizovat... prostě to tak je :)

jestli je to pro mě od něj, tak je to dobrý :-)

krásný, připadala jsem si tak jednou dost dost podobně

Když ono není jisté, Milane,zda za současné situace má cenu chtít něco či někoho potkat! Proč rozmnožovat počet nešťasných v době, kdy nedá se snad žít?

Já vím!;o(

Naprosto souhlasím...

Možná nemají, ale jsou okouzlující...