Extravagance jako průřez životem

Jsem slepá připomínka tvého raného dojetí a slávy.

Extravagance: To jsou fialové slzy a kovové podpatky.

Večer co večer přichází únava
a s posledními zbytky slunce
si odnáší také naději pro tento den.

Vcházím do dveří
za kterými je jenom stěna.
Spletla jsem se snad? Ne.
Ty víš, že jsem vešla schválně.

Chceš mě obejmout, ale já uhýbám…
nesnesu tvou lásku tak blízko sebe.
Celoroční podzim se rozhodl sabotovat veškeré prázdniny.

A přijde den, kdy prokážeš odvahu:
Máš radši lásku nebo peníze?
Divoký kůň ve svěrací kazajce navštívil můj se, aby se rozloučil:
Umírá.
Nebudeme se přece trápit nad něčím
co jsi nikdy neměla, že?

Nemůžu spát bez světlušky.