lidé jsou jen stínítko lampy,
a kdo ví kdo ho dá pryč...
- do těchhle dvou řádků jsem se zamilovala...můžu?:)

První sloka je nejlepší...

miluju vaše přídavná jména holky:D:)

Perfektní konec!

výborná

já taky toužila až jsem dotoužila a nic nebylo...měl strach:))))...ale toužit je hezké:)

Je to, věru, překrásné,
když jeden a jedna jsou teď dvě:-)

...trochu mi tu schází poenta...trochu to rozepiš...co reálnějšího ji trápilo? čeho se tak obávali? proč seděli na vrcholu mrakodrapu?

já....já nevím, co bych mohla říct...dýchá to tu na mě ohromnou romantikou a jemností...přesně takové pohlazení jsme právě potřebovala:)...děkuju

svezi... ;) da se to tak nazvat? ;)

a dech frnk...:)

obrovská touha...

Eile mit veile!;o)

celkem dobre

prava...

skvělá:)

hmm ;)

jsi... neuveritelne fajn... neschazuj se... nestoji ti to za to... premyslet nad sebou ano... ale ne hanit sebe sama ;)

Porozuměla jsem …

pokryteckému sčítání
procent ztrátovosti
na špatné pověsti

... tohle je tak všeříkající až nevím jestli jsem na něco nezapoměla.

asi se zpovídám "nahlas" a v básničkách tak trochu i veřejně... - mám to nejspíš podobně. Jen nějak je pro mě strašně zvláštní, když ty moje výtvory čte někdo, kdo mě zná osobně...

aaale...to jsem nechtěla...nebo ano?:)...ten konec vzal hlavně dech jí...mezi námi;)