Máš pravdu! Zkusil jsem to, ale už se mi taky krátí dech a došel mi u loučení...
Takže jsem Ti tam pár teček dal...

donutí to se zamyslet...

SNAD TO POZNAS
a dovolis
TO ZE SE CHCI NADECHNOUT
s tebou

... :/

neverim nikomu..ja nevim cemu verit cemu ne,... sobe uz vubec ne... to je tragicky ztraceny...

krásně pokorné...

Málokteré haiku či podobné typy básní mně zaujmou, ale tahla se mi líbí:-)
A i já bych byla pro obrázek;-)

taky tě baví lítat?...pro mě je drogou jen obyčejné nadýchnutí...oujéééé;)

Chtělo by to ještě obrázek:-)

hodně zajímavá miniaturka :)

poslední věta, to je bomba. to bych někam vyryla, někam do sebe, protože je to moje a teda asi i tvoje osobní realita, jenže já sem si to asi ještě pořádně neuvědomila...to mě fakt dostalo. jinak to beru jako takový tvoje střípky, naky myšlenkový fragmenty, který takhle chaoticky nejlíp drží pohromadě - paradoxně (to je nejlepší slovo, taky to tam myslím někde máš). líbí se mi to...

:-)))

kostrbate rymy obcas... trochu mi tam vadi to zkraceni posledniho verse... chapu zamer, ale presto mi to nesedi... jinak asi dobre...

krásný rozhovor ...

krásná :-)...víc říkat je zbytečné ....

v té básni žije melancholie tvé fantazie:-)

Otisk tvůj přeci zní
v každé tvé šlépěji,
někdy jsou těžší dni,
pak jde se snadněji!!:-)

Mocky děkuji. A něco na tom asi i bude:) V poslední době mně k psaní inspiruje právě hudba, kterou poslouchám:) Jen škoda, že nehraju na žádný hudební nástroj:-(

Scrapre, děkuji za uznání:-)

;) máš pravdu...
prosím s Tebou...

trošku mi z ní mrazí v zádech...;) ale rozhodně je to zajímavé dílko...

připadá mi fakt drogová... i když co já vím že... :D... ale taková... dobře psychotická...