wau tak tohle se mi líbí... kdyby se tak chtěl někdo přikrást i ke mně.. a ukrýt mě..

taky myslím, že bránit pláči by se nemělo. stejně jako bránit smíchu. je si to velmi příbuzné... jednou ale všechno tohle odezní, i když doba, než se tak stane se někdy zdá být nekončící. znám. znám. znám...

ó, to je hezká miniaturka. vrabčáci byli zvědaví, co všechno o nich věda ví (autorem je frynta, aby nevznikaly spory... vzpomněla jsem si jen:)

Tvůj květ veršů se navěky neztratí,
tak jak míza s jarem se navrátí:-)

za ty vrabce plus body...:)

K tomu mohu dodat jen: hi hi hi hi hi!....hi! A myslím, že podobně by se tomu zasmál i pravý křeček:-o))

pěkné, zajímavé a pravdivé... =))

Díky moc všem...=)) a dobrá nálada ať převládá =))

xD Perfetní...!

krasa...

Moc pekne, jako vzdy.

Je to pěkné, až archaické... ale znění toho dopisu... nevím... nemyslím si, že v té době by jakýkoliv důstojník řekl narovinu, že zítra prohrají... spíš by byl odhodlán a podal by to tak, že i když jsou naše posily stále malé, budeme se bránit seč nám síly vystačí... když v jedné chvíli řekne, že mu utíkají vojáci a že nemají šanci, tak jeho přípravy na obranu budou víceméně o ničem... a také tam říká, že nemá šanci a tudíž asi těžko přežije, a že se chce rozloučit a hned zase, že věří, že setkají, že v to doufá... a několikrát... prostě je to na mě takové zmatené... podané navenek hezky, ale být tou vévodkyní, tak bych byl více než v rozpacích... řekl bych, že kdyby někdo psal dopis s tím, že je to dost možná to poslední, co daná osoba po něm bude číst, napíše to tak, aby to bylo jasné a nebude zmiňovat slova možná, snad, doufám... ale to je jen můj názor... nechci se v tom více šťourat... já to potom moc řeším...
Zatím hoj a doufám, že jsem nebyl moc vtíravý... =/...=D...

děkujuuuu:)

Z tvůrčího hlediska je to napsané hodně zajímavě... většinu času to píšeš ze své osoby, pak s pohledu vypravěče a nakonec je tam i malý odstaveček, kdy je to psáno z pohledu Radka. Nikdy bych neřekl, že to může vypadat tak pěkne.
Jinak musím říct, že jsem víc než rád, že to dopadlo dobře. Chvíli jsem se až bál, že když je Radek se synem doma sám, nechová se k němu zrovna mile a Pavel ze strachu, nic neříká... takhle to dopadlo pěkně a navíc je to nenucené a naprosto reálné... do Pavla jsem se dokázal i vžít... není nic horšího, než slyšet z vedlejší pokoje pláč vlastní mamky a být tak malý a mít v sobě tolik strachu, že nemůžeš nic dělat... moc pěkně napsané, určitě se podívám i na další dílka, časem... protože jestli jsou všechny psané takhle poutavě, budou přečteny raz dva... =)...

a ten obrázek k tomu... mňamka ;)

tak jsi to sem nakonec dala?? je to nadherne :-) važně. moc

takové...kostrbaté, a některé slova a spojení mi tam vyloženě vadí

Moc se mi nelíbí... souhlasím s mitochondrií.

hodně jsem přemýšlela o tom, co jsem zde napsala, napsala jsem to už víckrát a došla jsem k tomu, že je to blblost, spíš by se hodilo, že já v tom nic nevidím, mě to nic neříká...

jejdaaaaa *IN LOVE* krásnééé