Nikdo není daleko...
to se mi líbí.. závěrečná třešnička na dortu :)
to se mi líbí.. závěrečná třešnička na dortu :)
V haiku jsou dva principy: srozumitelnost, jasnost, nemetaforičnost na jedné straně a nedořečenost na druhé, které stojí proti sobě. A protože zatím, nikdo to moje haiku nepochopil, tak jsem to asi s tou nedořečeností přehnal. Bystřiny nové jsou "hromady" proudící vody podél okrajů silnice připomínají tak nově vzniklé potoky při ohromném lijáku. Bublina splaskla - znamená, že bublina splaskla :). Při velkém lijáku se totiž na hladině kaluží, "potoků" vytvářejí bubliny vzduchu (kvůli dopadajícím kapkám zřejmě), které samozřejmě po určitém čase zanikají. Tady je možné najít asociaci mezi zanikající bublinou a "potoky", které zaniknou až se vypaří, tedy "splasknou" jako ta bublina.
slabIkově aůůůůůůů :P :D
jinak taky ten smysl nějak nevidím :)... ale třeba to správně nechápu :)
jinak taky ten smysl nějak nevidím :)... ale třeba to správně nechápu :)
Jediný nedostatek těchto slov je, že jsou příliš silná, než aby se dala zavřít do diakritiky a strohých vět.
a bude hůř a bude hůř...
Ale je skvělá.. Naprosto vystihuje mou náladu, až na to, že tebe děsí páchnoucí plyny, mě kmeny, které ovládly Řecko a Řím... A potom taky helénská kultura, jakobíni, chudák Karel I. Stuart o hlavičku kračí a potom mocenské plány fašistů o ovládnutí světa...
Ale je skvělá.. Naprosto vystihuje mou náladu, až na to, že tebe děsí páchnoucí plyny, mě kmeny, které ovládly Řecko a Řím... A potom taky helénská kultura, jakobíni, chudák Karel I. Stuart o hlavičku kračí a potom mocenské plány fašistů o ovládnutí světa...
Děkuji přátelé...
můj projev je přímo úměrný osobním prožitkům...
tečky i prozaičnost je autentický odraz mého nitra, respektivě jeho stavu. Tu radost i neschopnost pochopit reality toho druhého... tečky jsou pro podtržení okamžiků k zamyšlení a uvědomění si mé snahy, předat okamžik k zamyělení... otec žil pantomimou a má matka byla baletkou... tedy proto... realita a bohéma je těžkým rozdílem a já jsem bílou vránou, mezi těmito dvěma světy... Valemart... a opět mé oblíbené vševystihující tečky... promiňte, ale je něco více jednoznačné... ? Krásný večer!
můj projev je přímo úměrný osobním prožitkům...
tečky i prozaičnost je autentický odraz mého nitra, respektivě jeho stavu. Tu radost i neschopnost pochopit reality toho druhého... tečky jsou pro podtržení okamžiků k zamyšlení a uvědomění si mé snahy, předat okamžik k zamyělení... otec žil pantomimou a má matka byla baletkou... tedy proto... realita a bohéma je těžkým rozdílem a já jsem bílou vránou, mezi těmito dvěma světy... Valemart... a opět mé oblíbené vševystihující tečky... promiňte, ale je něco více jednoznačné... ? Krásný večer!
no jo, to sice jsem, ale psala jsem to ve stavu, kdy jsem nebyla tak úplně sama sebou:) každopádně první sloka je už obměněná, doufám, že ku prospěchu věci:) pořád mi to ale nějak nenavazuje no, s tím se holt budu muset smířit:)
...první sloka je krásná... a zbytek musím říci, že byl také velmi příjemný:)
...akorát lehce poznamenaná delším vztahem dodám, že zubní pasta ráno bývá často to jediné, co dokáže vše zachránit ;)...
...já proti žádné sloce nic nemám...možná bych tu poslední v důsledku jiného počtu slabik oddělila třeba kurzívou, ale ty jsi autorka... :)
jen se těš...doufám, že bude na co;) a že to bude jen pozitivní...*
...myšlenka vážně dobrá...ale ta úprava mi také připadá přehnaná...
nema...nvm..prostes mi ohodnotil formu..:D
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Amatér [17], Ivka [17], Denča [15], Lior Thane [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

