naprosto souhlasím s Milancholikem, je to jednoduché, dvě slova jako verš. A koneckonců nemá báseň žádnou pointu, protože andělé nejsou :-)
každý vlastní podíl svůj si nese,
jako klády na rameni v lese,
Moc pěkně napsáno..., někdo však kládu svou z ramene shodí a k obzoru novým pluje raději lodí....
jako klády na rameni v lese,
Moc pěkně napsáno..., někdo však kládu svou z ramene shodí a k obzoru novým pluje raději lodí....
I útes ostrý tonoucímu záchranou může být,
i na něm lze stanout a nalézt klid.
Klid a sílu pro další boj,
Ty štěstí si zasloužíš,
ať přiletí k Tobě celý štěstí roj!
i na něm lze stanout a nalézt klid.
Klid a sílu pro další boj,
Ty štěstí si zasloužíš,
ať přiletí k Tobě celý štěstí roj!
Hezká pohádka... A Honza chrápat nezačal?:o) Mohli by si pak se Zuzankou spolu v noci notovat.:o)
První část se mi líbí moc pro svou originalitu, druhá už není tak dobrá a hlavně mě tam vadí ty chyby v podobě chybějících háčků a čárek a písmenek. To bych opravila...
Ale na konci všech těch cílů, které si ve svém životě vytyčíme, čeká odpočinek, příjemná odměna a hrdost ze sebe samého a vzpomníky. Právě na to, co člověka stálo v životě nějaký úsilí, se vzpomíná nejraději...
A nikdo není antitalent na všechno, každý v sobě má nějaký ten skrytý talent, jen ho v sobě zkusit objevit. Vezmu-li to z hlediska biologie, tak člověk využívá jen zlomek svého mozku a s genetikou je to to samé - v jeho fenotypu se taky neprojeví vše, čím byl jeho genotyp obdařen. Takže to chce jediné, hledat, zkoušet a nepodceňovat se;-)))
Ale samozřejmě je dobré, že si vše příliš moc nebereš k srdci, i když mi zcela nesedí tvůj nihilismus. Je dobré umět i prohrávat, ne však ani nezkoušet hrát, o spoustu věcí se pak můžeš připravit; navíc, loudání se a nicnedělání je stereotypní a ničím tě neobohacuje...
Tolik vše k mému názoru, radši končím, než z toho vznikne slohová práce:o)
A nikdo není antitalent na všechno, každý v sobě má nějaký ten skrytý talent, jen ho v sobě zkusit objevit. Vezmu-li to z hlediska biologie, tak člověk využívá jen zlomek svého mozku a s genetikou je to to samé - v jeho fenotypu se taky neprojeví vše, čím byl jeho genotyp obdařen. Takže to chce jediné, hledat, zkoušet a nepodceňovat se;-)))
Ale samozřejmě je dobré, že si vše příliš moc nebereš k srdci, i když mi zcela nesedí tvůj nihilismus. Je dobré umět i prohrávat, ne však ani nezkoušet hrát, o spoustu věcí se pak můžeš připravit; navíc, loudání se a nicnedělání je stereotypní a ničím tě neobohacuje...
Tolik vše k mému názoru, radši končím, než z toho vznikne slohová práce:o)
logické, pravdivé... ale nelíbí se mi ta strohost.
Myslím si, že ta báseň je kouzelná... nemusela jsem si ani přečíst tvůj komentář a bylo mi jasné, že má i jinou hodnotu než jen tu "veršovanou". Líbí se mi, že je zpracována bezprostředně...k takovému tématu se to docela hodí:) Je to svěží, čisté až dětské pojetí v tom nejlepším slova smyslu ;-) Vyvolalo to ve mně zvláštní pocity...klid a zároveň sílu...:-) Mezi řádky je vždycky psáno víc, že ;-)
Je to třeba jen můj názor, ale myslím si, že když už píšeš vázaně, tak by ty rýmy měly mít určitou úroveň a nějak znít. Když ti nejde o rýmy, tak piš bez nich či prostě prózu - tak vyjádříš myšlenku ještě lépe. Takhle se mi to prostě nečte dobře.
K těm rýmům. Nejsem ten typ, kterej by frkal rýmy tak, aby to bylo hezké dílko a aby to potlačilo myšlenku, příjde mi to pak moc strojené...

