Do vínku

Vím co jsi dělal
i když paměť milosrdně
vše zahalila do mlhy

jenže z toho neurčita
se noří ven ten pocit
bezmoc a strach
vina
láska
soucit

když blil jsi na mě
peklo ze svých útrob

existuji
byť roky jen tak napůl
a vyrostla jsem z toho trochu nakřivo

pečlivě jak Popelka
na kolenou třídím
pocit od pocitu
a konečně jim dávám
pravá jména

beru si co jsi mi nadělil do vínku
a každou vzpomínku
nechávám propadnout
mezi žebry

někde v té úlevě přijetí
se otevírá prostor
nejen žít s tím
ale žít za tím