Pole válečné

Ach, tolik vzteku,
tolik nenávisti…
 
Znavený ďábel s orvanými křídly
zděšen se brodí řekou mrtvých těl,
unaven dřinou, znaven zlými činy
ví, že mu spánek znovu uletěl.
 
Rej v lidských hlavách, rámus, kolotoče,
vztek střídá vinu, zuřivost a strach
a jazyk líže všechnu světa špínu.
Ach, kdo je oběť a kdo je vlastně vrah.
 
Rozrytá země,
koho budeš hostit -
nemá kdo orat,
není, kdo by sil.
Stmívá se a je teprv ráno.
Stmívá se – věk se utopil.
 
Stesk bloudí zemí, tma je jeho pláštěm,
ticho jak v hrobě, relaxuje zášť.
Tuhletu chvíli budem nosit v sobě
Tkáme si sukno – sukno na rubáš.