Kocour

Naléváš mi misku mléka,
má krásná paní.
Tvůj úsměv a ruka jenž hladí,
můj hřbet, rozehřeje mé kočíčí
srdce. Jsem starý kocour s
panickou touhou poznat tvé tělo.

Tvářičky máš měkké,
lehce ochmýřené,
podobné polštařkům kočičích tlapek.
Tvůj jazýček je růžový, jaký měla
i má kočíčí máma.

Svlékneš se.
Tvá ruka krouží po celém těle,
od vlasů,
přes ňadra,
pupík až do klína,
prsty rozhrnují závoj chloupků,
jsem vzrušen.

Přikradu se k tobě blíž,
bok otřu o tvé oholené lýtko,
zavrním slastí.

Ulehneš na letiště,
nohy od sebe,
ladným skokem jsem u tebe,
u tvého zarostlého pokladu.

"Miluji tě , má paní,"
pošeptám ti v kočičím jazyce
do klína.

"Kocourku", zasténáš.
Čumáčkem nasaji onu nádhernou
vůni a ochutnám.
Ani božské víno se tvé šťávičce
nevyrovná.

Prohýbáš záda,
pokrčuješ nožky,
pokožka ti zarůstá
sametově bílou srstí,
tvůj nos je stejný jako můj.
Dobývám se jazykem hlouběji
do tebe...

Během několika málo minut
tu leží bílá kočička a vedle ní
jeden starý, vypelichaný kocour.