Zajímavé pocity... jsem překvapená tou jemností.

Jeden text bolestnější než druhý. Jen tiše číst a vstřebávat, co napsala ta nejryzejší láska k bližnímu.

Výborný výběr. Děkuji za něj.

K těmto textům jsem již své postřehy psala jinde. Ráda zopakuji, že jsem přímo jarně unešená z třetího textu, předkládá, ale přesto dává tu správnou míru prostoru i pro čtenáře.

Parádní postřehy, vnouček má jistě pořádný rozlet.

Tomu se říká smůla.

Příběh ten smutnou má pointu.
Tož totok nende.
Asivá časem vhodim tu
můj, s happyendem.

Psavec: díky!

Pivní mozol, řídké vlasy, také nejsme vzorem krásy.

Mini umíš bezvadně.

zaseja: od toho tu jsme, že...

snake_01: díky moc... vnučka se vezla na růžovém tuleni a vnuk hned do vrtulníku - možná doufal, že skutečně poletí.

Sasanka: tak to mě těší:-§)

Dandy: díky, Dandy.

Mlčeti Zlato: díky!

Druhé je moc pěkně zprostředkované pozorování.

no, však vám nic nebrání se vyjádřit k tématu po svém...já to s dovolením nechám tak ;)

Líbí, hned jsem si to i představila :)

Souhlasím, téma je to hrozně silné a zpracování by si to zasloužilo propracovanější... sám jsem kdysi na Terezín chtěl napsat báseň, ale ty pocity, když jsem se tam procházel těmi celami, chodbami, po hřbitově a v muzeu nakonec četl jména zabitých byly tak silné a hnusné, že jsem se do toho nepustil. I po těch letech je to stále hnusné místo a navždy bude.

Pěkné.

Mini ti sluší :-)