Ze sna mizíš za oponu,
ztrácíš se mi v mlze,
na tvář už si nevzpomenu,
jak ses smála, drze.
S úsvitem se rozplýváš
a já to chci vrátit zpátky,
jsem jen snílek, vždyť mě znáš,
hlavu strkám do oprátky.
Čekat zázrak nemá cenu,
stejně už tě nedoženu,
vlastně mě to trochu láká,
nehrát si dál na tuláka.
Je to tady, chvíli padám,
osud svůj už neovládám,
vzpomínkami potopen
umírám jen pro ten sen
a pak jen…
ztrácíš se mi v mlze,
na tvář už si nevzpomenu,
jak ses smála, drze.
S úsvitem se rozplýváš
a já to chci vrátit zpátky,
jsem jen snílek, vždyť mě znáš,
hlavu strkám do oprátky.
Čekat zázrak nemá cenu,
stejně už tě nedoženu,
vlastně mě to trochu láká,
nehrát si dál na tuláka.
Je to tady, chvíli padám,
osud svůj už neovládám,
vzpomínkami potopen
umírám jen pro ten sen
a pak jen…
26.07.2023 23:53
Líbí se mi víc název než dílko, nejspíš proto, že nechává víc prostoru mé představivosti :)
11.09.2015 18:20
Zamila: Já tam tu poslední větu chtěl právě, aby bylo zřejmé to přerušení. Ale je pravda, že by to asi vyznělo dobře i bez toho. Jasně, mouchy to má. Snad zas další bude lepší. :D Jinak samozřejmě děkuju. :-)
11.09.2015 14:03
Zamila
Pěkná básnička - kvalitní zachycení stavu. Ta poslední věta už by tam ani nemusela být ... I když míváš pocitově silnější básně s elegantnější češtinou :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.