první a poslední báseň věnovaná tobě
 28.11.2008
7
3267 (25)
0
Nikdy bych nedokázala opustit.
Zanechat a odejít.
Říct "báj, bejby, báj
tak se tu měj a
snaž se nezlobit!"

Ten čaj jsem už dopila
a trápí mě bolesti v kříži.
Mám po tobě krátký nohy
rychle se mastící vlasy
a nedůvěru v lidi.

Všechny ty špatný věci
mám po tobě.
Nic z hezkýho si mi nedal.
Ani to blbý pouštění draků
nebo bruslení na ledě.

Štve mě zrychlený bití srdce
mě to bolí!
A tebe ne...
ty sis vždycky kryl jenom
svoje záda!
Nevyčítám ti že si mi ublížil
jen to že tě nemám ráda.
 26.07.2023 23:48
Chápu a maličko závidím, že si to dokázala napsat...
 02.04.2019 22:17
Nedá se odpustit tátovi,který selhal.prominout musíme jeho rodičům a prarodičům,kořenům jenž živořily a pokroucená haluz byla toho následkem.Smíření je předpokladem ,že naše větev zmohutní a zakošatí pro naše ratolesti.To budiž Nám odměnou za smytou bolest v našich srdcích.
 19.03.2019 12:54
Mám rozpracovanou jednu báseň o "mamince". A váhal, jestli v tom pokračovat. Asi nebude tak dobrá jako tahle, ale půjdu s tím ven. Tohle dílo beru jako povzbuzení. Děkuju.
 30.10.2012 20:54
přečtu si od tebe postupně všechno a budu tím šetřit ! děkuju, že jsi tu
 02.05.2012 16:32
Smutný,ale dobře ať ti co mají podobný trápení vidí že nejsou jediní,pěkně napsáno,líbí se mě.
 03.12.2008 19:03
opravdově smutná...dost podobná tomu, co znám i já...
 28.11.2008 18:07
smutný, rozlobený( asi právem) ...chápu co tím myslíš....teda hlavně sama pociťuju ty draky a bruslení...
báseň je moc hezky smutná

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.