Tátovi

první a poslední báseň věnovaná tobě

Lacosta

28.11.2008

básně/rodina

2751(25)

Nikdy bych nedokázala opustit.
Zanechat a odejít.
Říct "báj, bejby, báj
tak se tu měj a
snaž se nezlobit!"

Ten čaj jsem už dopila
a trápí mě bolesti v kříži.
Mám po tobě krátký nohy
rychle se mastící vlasy
a nedůvěru v lidi.

Všechny ty špatný věci
mám po tobě.
Nic z hezkýho si mi nedal.
Ani to blbý pouštění draků
nebo bruslení na ledě.

Štve mě zrychlený bití srdce
mě to bolí!
A tebe ne...
ty sis vždycky kryl jenom
svoje záda!
Nevyčítám ti že si mi ublížil
jen to že tě nemám ráda.

Komentáře (7)

26.07.2023 - 23:48

Sasanka

Chápu a maličko závidím, že si to dokázala napsat...

02.04.2019 - 22:17

človiček

Nedá se odpustit tátovi,který selhal.prominout musíme jeho rodičům a prarodičům,kořenům jenž živořily a pokroucená haluz byla toho následkem.Smíření je předpokladem ,že naše větev zmohutní a zakošatí pro naše ratolesti.To budiž Nám odměnou za smytou bolest v našich srdcích.

19.03.2019 - 12:54

V. Student

Mám rozpracovanou jednu báseň o "mamince". A váhal, jestli v tom pokračovat. Asi nebude tak dobrá jako tahle, ale půjdu s tím ven. Tohle dílo beru jako povzbuzení. Děkuju.

30.10.2012 - 20:54

TualKraplak

přečtu si od tebe postupně všechno a budu tím šetřit ! děkuju, že jsi tu

02.05.2012 - 16:32

jusuej

Smutný,ale dobře ať ti co mají podobný trápení vidí že nejsou jediní,pěkně napsáno,líbí se mě.

03.12.2008 - 19:03

Severka

opravdově smutná...dost podobná tomu, co znám i já...

28.11.2008 - 18:07

Orientera

smutný, rozlobený( asi právem) ...chápu co tím myslíš....teda hlavně sama pociťuju ty draky a bruslení...
báseň je moc hezky smutná