|
Věnováno všem, kteří po něčem touží.
Není to o lásce, spíš v metaforách o touze po vysněném životě...
|
Máří.
Odevzdám se ti napospas
a budu doufat,
že mě neprokleješ.
Nazvu tě mámením
a vyřknu to vždy
tak trochu neotřele.
Máří.
Na svých cestách za sebou
budu sypat hřích,
abys mě našla, kdybys chtěla.
A budu si přát,
aby ses v mém náručí,
aspoň chvíli chvěla.
Copak je tak nepochopitelné,
že tě potřebuji?
Jen malý kousek tebe a
vědět, že vše zůstane stejné.
Máří.
Jsi mé všechno
a já v to věřím,
i když se na mě díváš jinak.
Zůstanu tady
a počkám na tebe.
Možná, že ze mě zbyde jen troska.
Máří...
Mé všechno a mé nic.
Odevzdám se ti napospas
a budu doufat,
že mě neprokleješ.
Nazvu tě mámením
a vyřknu to vždy
tak trochu neotřele.
Máří.
Na svých cestách za sebou
budu sypat hřích,
abys mě našla, kdybys chtěla.
A budu si přát,
aby ses v mém náručí,
aspoň chvíli chvěla.
Copak je tak nepochopitelné,
že tě potřebuji?
Jen malý kousek tebe a
vědět, že vše zůstane stejné.
Máří.
Jsi mé všechno
a já v to věřím,
i když se na mě díváš jinak.
Zůstanu tady
a počkám na tebe.
Možná, že ze mě zbyde jen troska.
Máří...
Mé všechno a mé nic.