Já taky. Kde jsou ty časy, po kterých se mi tak stýská. Už raději nejezdím na místa našich starých osad. Nic tam už není. Včechno je zničené a jí si tam přijdu jak v městě duchů. Jen ozvěny hlasů v mysli slyším. Tu a tam zahlédnu pohyb a v písku mi přijde, jako když vidím stopu malé kanadky. To jen Sýkorčin duch bloudí mezi skalami a čeká. Na co vlastně?

Já bych hlavně udělal něco s těmi homo. Dvakrát po mě na vandru stříleli, v domnění, že jsem nějaké zvíře.

Pěkné, pěkné :-) Kytaru hrál Péťa? :-)

Puero: Díky díky. Abych pravdu řek, tak jsem se dostal do stavu, kdy intuitivně píšu spíš z ženského pohledu; rád bych se už ale vrátil do "svých" kolejí. A máš pravdu, alespoň ze začátku mi to přišlo mnohem těžší, "obléct se do ženské kůže"... :-)

Opravdu hezky napsaný.
Líbí se mi tvůj způsob vyjadřování.

Jen ta spousta gramatických chyb mi tam vadí.

Nerozumím větě "Jen slovama trestá."

Mně právě ten začátek přijde slabší.

Taky se mi to líbí, a to natolik, že jsem to četl už aspoň 50x. :)

Ten příběh znám :( Krásně napsáno

je tam:)Bohuzel nerad prepisuji,ale byly mi vytknuty tri klitorisy, je to dilo k jedne ilustraci..tak nevim..popremyslim,ale spis to necham tak..a taky to moc lidi nechape,ale po objasneni pojmu,to snad neni tezke si myslim:)

Děkuji :-)

Příjemná ranní dávka poezie :)

hezké :) líbí se mi to

zajímavé :) Líbí

Příjemné :) hlavně po ránu :)

Hezké, cítím sychravost podzimu

áha. Teď mi to došlo. Taky jsem jednu básničkuz na tuhle polohu napsal (Na koni i bez koně). Pěkné dílko. Takové akorátní, nevyhrocené, nic neřešící, volně plynoucí a přitom mazlivé. A v některých místech cítím nuance vážnosti.
Jak se ti píše z dívčího pohledu? Je to těžší než psát za sebe, co?

jo, já si to musel vyhledat taky. Nechceš ten termín vysvětlit v nějakém úvodu?

Takéto otázky neriešim.

Asi takhle, dnešek se s dobou, kdy se narodil Beethowen vůbec nedává srovnávat, proto je ten příměr poněkud neadekvátní. Za druhé potrat nepotrat, pokud tomu nedokáže dotyčná sama předejít nebo jinak zabránit, je jen a jen na ní, jak se rozhodne a jak svůj úděl ponese. Asi si řeknete, že jsem cynik - možná.

Pokud jde o to, jestli je to jen otázka ženy, tak s tím rozhodně nesouhlasím. Otec má na dítě stejně tak velký nárok jako matka a pokud se oba dva neshodnou zda potrat ani nebo ne, tak je to problém.

Je dle mého názoru každého zodpovědnost, zda na svět přivede nový život, nebo ne. Pokud tak učiní, měl se snažit z toho svého výtvoru udělat něco, co bude světu k prospěchu (výchova).

Těžko je dneska moralizovat, když lidé dávno ztratili povědomí o tom, co je to zodpovědnost za někoho jiného než za sebe.

Nešlo by to napsat v jedné krátké větě?

Dovoluji si vztyčit výhružný ukazováček.

starý korejský básník Kim-Si Sup, který tvořil ve druhé polovině 14. století tuším, v jedné své básni říká, že jako umělec se dokázal přestat řídit básnickými pravidly. Že se nad ně povznesl.

No a tady toť to dílko mi připomnělo moji obhajobu u nakladatele, který měl pindy k formě mých básní. A já musel uznat, že má pravdu, šlo totiž o to, že jsem v nějaké básničce ne zrovna optimálně zvládl rytmus a tak. No a bylo mi řečeno, a já to uznal, že umělec dovede všechno (tedy jak myšlenku, tak obsah a formu) dokonale zpracovat do podoby, která je ukázkou toho, že mu to dalo práci. No a tady jsou tím kamenem úrazu rýmy.

Dílo se rýmuje, všechna čest, ale v tak dlouhých řádcích, že kdyby to někdo četl, tak by ty rýmy vůbec nepostřehl. Čili pak je trochu zbytečné je tam cpát.
Laicky řečeno, působíto hrozně strojeně a tím pádem i neupřímně. (aspoň já to tak cítím). Doporučil bych buď to vyumělkovat úplně, okleštit a říct stručně, nebo a to je druhý extrém, na formu se úplně vykašlat a psát to ještě uvolněněji.

Je ale marnost nad marnost opravovat dílo, jen proto, že nějaký REJPAL má pindy. Hodně zdaru.

Ještě že to nikoho neobviňuje. Jen slovama trestá :-))
Na začátku to graduje pak se to ztrácí v balastu slov. Jinak nápadité.
Líbí se mi to.