Kdybych neměla problémy, nemusela bych klást otázky.
Myslela jsem, že když mám možnost potkat se s žijícím autorem, že mi v objasnění pomůže, abych text pochopila.

Ad barvy:
Právě proto, že velice dobře vím a chápu (napsala jsem to hned v prvním komentáři k básni), že nachová a žlutá jsou naprosto odlišné barvy, mám ten problém, že nevím, jaký teda je ten tulipán. - Jinak ano, můžeme se dohadovat o tom, co je květ, všichni si to můžeme o pestících, bliznách atd. nastudovat (někteří si to pamatují ze školy, někteří se o tom třeba právě učí...). Když už jsme ale u toho, tak pokud nejsme zrovna přírodovědci (a patrně i ti také, pokud nečiní podrobný popis pro atlas rostlin nebo odbornou publikaci jinou), tak obecně vnímáme květ podle barvy okvětních lístků, z čehož plyne, že když se řekne "za květem tulipánu s barvou nachu", znamená to, že květ tulipánu je nachový. Ovšem když se řekne "se žlutými okvětními lístky", znamená to, že ten květ je žlutý, protože právě podle barvy okvětních lístků říkáme, jakou barvu mají květy té které rostliny - takže buď můžeme říci, že květ je žlutý a nebo že květ je nachový - pokud je žlutý, má žluté okvětní lístky, pokud je nachový, má nachové okvětní lístky, neboť ty okvětní lístky jsou součástí květního obalu (v případě tulipánu je květní obal tvořen výhradně okvětními lístky), který chrání vnirtřní orgány květu, to jest pestíky a bliznu.

Ad oxymoron:
Tento pojem platí pro spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje - jedná se o logický spor - například: horký led, sečtělý analfabet, pravdomluvný lhář, pokorný náfuka, poctivý zloděj, empatický tyran... V tomto smyslu nachový květ a žluté okvětní lístky nejsou oxymoronem, ba ani žlutá a nachová ne; dokonce to nejsou ani barvy na opačné straně barevného spektra, aby se o nich mohlo mluvit jako o protikladech (ke žluté je to modrá, k červené zelená).

Píše-li autor, že svůj výklad má, proč se zdráhá ho zveřejnit a nepomůže té "dané osobě" která klade otázky? .... Že by to bylo proto, že to vypadá jaksi zajímavěji (alespoň patrně v jeho vlastních očích)? Nebo proto, že se autor domnívá, že lepší zůstat tajemným a tajůplným básníkem? Nebo snad proto, že tato póza je pohodlnější?

To by šlo.

To jo, ale to je přeci úplně jiná logika, která s tím o čem jsme mluvili nesouvisí. Sto lidem nechutná báseň na sto způsobů.

hezký! :) zvláštní nápad,dobře napsaný! :)

jayjay: Sto lidí, sto chutí a tak je to i s básněma. No ne? :-)

Aha! červený vnitřky a žlutý okolí :-D Tak si říkám, co to znamená vykládat si to po svojem?

jayjay: "Z morfologického hlediska je květ souborem přeměněných listů přisedajících na zkráceném stonku, které jsou během procesu evoluce přeměněny tak, aby mohly účelně a efektivně plnit svou funkci. Skládá se obvykle z tyčinek, pestíku a obalů květních (okvětí nebo kalichu a koruny). Soubor většího množství květů se nazývá květenství."

Takže kdybychom chtěli být doslovní, tak prakticky jde i květ s barvou nachu, ale žlutými okvětními listy. :-))))

A k čemu ta báseň je? Já když si nějakou báseň čtu, tak se mi to promítá v hlavě. A především si to vykládám po svojem, ale baví mne to. Takový malý příběh. :-)

To se mi líbí, každý si může vyložit báseň jak chce. Báseň je bez hranic. Může tedy vlastně znamenat cokoli. Všechno i nic. Je všeobjímající, významů má neomezeně.
Ale pak se nabízí otázka: K čemu ta báseň je?

No, nachová a žlutá jsou úplně jiné barvy. Použít je jako oxymoron? To se mi moc nezdá.

jayjay: Šťourání ano, ale tohle je naprosto zbytečné shazování. Když někdo nedokáže pochopit to, že nachová barva a žlutá barva opravdu není to samé... a kdyby si daná osoba přečetla i zbytek mých básní, tak by se i dověděla, že rád užívám protikladů a oxymorónů a zdánlivě vylučující se věci.

Eliška Vobrubová: Jak jsem psal, já svůj výklad mám. Vy si můžete bez problémů vyložit báseň po svém, nemá hranice. :-)

Zajimavy napad, az me zamrazilo.. :))

Me se libi.. zajimave.. "Čtyři kouty, čtyři stěny zdánlivě jsou beze změny." asi nejvic.. :)

Já myslím, že jestli je to jedno z prvních děl, pak máš opravdu talent. Velice čtivě napsané. Čekám na pokračování.

zaznamenávám tendece náchylnosti k poetismu a dada ve druhém slově prvního řádku poslední sloky! Pozor!Ani se nenaděješ a začneš psát o blanokřídlé košilele!

Jinač jo. Akorát ten název tam dost hapruje. Nutí mě domnívat se, že ses v něm pokoušel o vtipnou přesmyčku.

Fujky

Hvězdářka z Pikovky: "Dvě prostřední strofy a poslední trojverší mají něco do sebe. Zbytek... působí jako pěst na oko." Příště škrtej (autorko básně).
Jako písňový text by to klidně sloužit mohlo.

polly: přesně to mě napadlo taky....rap teda taky moc neposlouchám ale už jsem tam slyšela nějakej ten beatbox a podobný věci....:D...ale i jako básnička se mi to fakt hodně líbí...

jako první reakce mě napadlo:"to je hustý"..:-)..a přesně v tom smyslu slova....je to ve správné rubrice, ta básnička působí fakt pesimisticky ale strašně jí obdivuju....je v ní něco, co mě nutí číst si jí znova a znova a trochu o ní popřemýšlet....fakt pecka

Eliška Vobrubová: Ďakujem za všetky komentáre. Tie ruky majú práve symbolizovať môjho Boha. A s tou latinou si to budem musieť poriadne premyslieť. Chcem, aby to bolo správne, ale keď to zmením, tak budem musieť zmeniť celú strofu. Ale som rád, že si ma na to upozornila.

Ono konštatovanie "Cogito ergo sum, cogito ergo dies es" som prebral z jednej knihy, ale je možné, že máš pravdu.

Ano, ano - bývají takové chvíle, taková období v životě, kdy člověk mívá pocit, že všechno je jakoby za sklem, takové ty chvíle, kdy vidí, ale neprožije naplno (většinou neprožije naplno právě to radostné), neboť to sklo či jiná clona tomu brání. Jestli správně rozumím sdělení, tak bych řekla, že báseň dobře vystihuje ten pocit, při čemž si vážím toho, že bez patosu, vlastně velmi prostě a jakoby obyčejně, ale dle mého soudu účinně a srozumitelně. A to včetně nadějeplného závěru - a ty ruce, které pomohou mohou být klidně konkrétní či symbolické (v obou případech mi to funguje). Děkuji za příjemný zážitek ze srozumitelné, aniž polopatistické básně, která právě proto dokáže probudit představivost, vytvářet obrazy, probouzet city, empatii.
Jedinou drobnost přece mám, ta se týká latiny: verš Cogito ergo Dies es by měl správně znít Cogito ergo Deum esse (podobně jako credo Deum esse sanctum). - -- Moje zbytky latiny jsou už jen drobečky v paměti, ale naštěstí se mám koho zeptat - a moje maminka umí latinu dobře ještě stále:-)