Ivkaja:
Láska je moje prokletí,
touha mých dnů i můra nocí,
i když jsem teď ten poslední,
kdo těšit z ní se bude moci...;o(

smutná, ale s vtipným koncem...fajné :)

Zase musím napsat...ano, skutečně výtečná. Líbí se mi jak veršuješ.

Skvěle zpracovaná jatka.

Fakt dobře ftipná :)

Pěkné, pěkné. Na palindromy jsem tu zatím nenarazil.

nuda...

To bude jen tím, že jsi začal číst ze špatného konce a špatným směrem... |;-)

Obojí, ale i ten dojem a nostalgický pocit, co ve mně tvá báseň vyvolala...

Špinavé svědomí pod postel smést.
dobroš

ok

nejlepší fakt
že zase usneme
na oltáři očekávání:-)
LOL

nepíšeme snad na základě svého pocitu z prožitého...? bez toho to snad nejde.. impuls díky situaci a ... veselých, smutných...

díky za názor :)

Dokonalý!

Oo, děkuji Ti převelice, ale jak jsem napsal do anotace, byly to pouze prvotní myšlenky, které jsem nepodněcoval hlubšímu zamyšlení...

Pěkně ač složitě napsáno. Normální člověk z lidu ale jaksi nepochopí o čem to má vlastně být. Báseň, nechce-li se tvářit tajuplně a inteligentně, by měla být srozumitelná v každém slově. Obrátit každé slovíčko třikrát v hlavě, než si najde svou správnou polohu, zabarvení a důraz. Třeba z druhé sloky je cítit jak se v člověku vyvalí na povrch elementární a přirozený hněv, když tiší bolest. I ta červená ukrytá v krvi na rukou je přirozeným pudilem vzteku. Kdybych měl červeně natřený pokoj, už když bych ho otevřel, rozbušilo by se mi srdce. To dělá červená.

Děkuji...soudružko:)

Elisabett2:Díky za návštěvu. :)

lilie:Děkuju za komentář .:) Ano je to ze života,nejsem za to ráda,ale pokaždé mi to pomůže něco napsat.:)