Když jsme trempovali

jiBIGřiBUD:Nevím jak to dopadlo ale trochu jsem to poopravil.

tak až teprve komentáře tady mne donutily k vyjádření. Při prvním čtení jsem ji jen přelétl a řekl si..(to snad ani nenapíšu).
A po druhém čtení a zamyslení nad dílkem i komentáři se pokusím vysvětlit můj postoj k psaní tady. S dovolením jsem si půjčil tohle dílko.
Zajisté jsi ho psal, ponuknut vzpomínkami těchto teplých nocí... to jsou přímo ideální na posezení do noci. Nemá cenu vysvětlovat tu krásu letních nocí, praskání ohně, zamilovaný pohledy přes oheň, kytara a první pokusy o milostnou poezii... kdo to nezažil o moc přišel a ani neví o čem ty píšeš. ten to z tohodle dílka nepochopí.
Ty co to znají jsou zase... podle mého mínění zasypáni tvým popisem tvé vzpomínky. Ale každý si to stejně převede na svůj prožitek. Kdybys to nevykreslil tak přesně, ubylo by slov, a zůstalo by to v náznacích. To pak dává prostor i k úvahám a rozvíjení fantazie, což asi je úkolem poezie. Jinak díky. za navození těch mých vzpomínek, které se mi přehrály připsaní komentu před očima.

jiBIGřiBUD:Nedá se nic dělat,každému to nesedí,nevím zda jsi někdy trempoval,měl bysi to zkusit,snad by jsi to pochopil.Nic ve zlém,každá kritika pro mě,dost znamená.

xderebak:Děkuji ti za tvoj komentář,potěšil mě,vše krásné ve věku starším,končí,a my sebe se ptáme,proč?Ale když i vzpomeneme,i slzi
uroníme,je to prostě tak,ještě jednou díky.

Škoda já nikdy kotlíkářem nebyl. :-)

Boha jeho, ale co ta interpunkce... ta si v básni dělá co chce!
Rýmy mi taky nepřijdou příliš vytříbené...
Průměrné dílo, na kterém je práce jako na kostele...

Já taky. Kde jsou ty časy, po kterých se mi tak stýská. Už raději nejezdím na místa našich starých osad. Nic tam už není. Včechno je zničené a jí si tam přijdu jak v městě duchů. Jen ozvěny hlasů v mysli slyším. Tu a tam zahlédnu pohyb a v písku mi přijde, jako když vidím stopu malé kanadky. To jen Sýkorčin duch bloudí mezi skalami a čeká. Na co vlastně?

Ten příběh znám :( Krásně napsáno