buď silná a všechno bude fajn:) když o tom píšeš tak krásně, musí v tobě určitě zůstávat i dobré...

"Snad přijde jednou den,
a anděl křídel z peří,
nebude jen jeho sen."

Úžasný :-))

vidím v tom tohu,beznadějnost a prosbu.....o co?

Každý jsme sám,jen jde o to,otevřít se těm správným lidem a tak trochu koukati na ostatní:)

Noční můra jak vyšitá.....

moc hezké...takové něžně jarní...*...to jsi mi kdysi napsala.....a já říkám...cítím tu vůni kmínu a pach železa a paniku?.....

To by šlo:-)

Dobrý večer:

Anotaci jsem četla, ale mně výmluvnost, které ty rozumíš, bohužel nic neříká, neboť nevím, co víš, ani nevím k čemu se tvé vědění vztahuje, ba dokonce stále ani nevím, kdo je ten oslovovaný Ty… nevím, je-li T použito proto, že se Ty vztahuje k osobě tobě citově blízké nebo vztahuje-li se oslovení Ty k Bohu…

Nechtěla jsem říct, že tvé dílo je blbost, dokonce jsem to neřekla (ani nenapsala). Napsala jsem vítr slov. Dobrá, zkusím to objasnit jinak, a vezmu při tom v úvahu, že jsi chtěl, jak píšeš, vyjádřit ten pocit, když jde mysl bokem (ale zase nevím přesně, co tím míníš – jestli když jde mysl bokem, znamená změnu mysli následkem nemírného požití alkoholu či nějakých jiných omamných látek nebo to znamená hnutí mysli následkem nějakého silného zážitku, až by se dalo říci traumatu…). – Tak ano, všelicos může lítat hlavou bez souvislostí a beze smyslu (dokonce se někdy může zdát, že je v hlavě úplně „vymeteno“), ale přesto – je to v tvé hlavě a ty tomu nějak, patrně nejlépe, rozumíš, protože je to tvoje hlava, zpracovává tvoje podněty, pocity atd., tedy to všechno od člověka, kterého ty nejlíp znáš – totiž od sebe (někdy dokonce stačí, aby ti jen naznačil, a už víš…)
Čtenář je ale v jiné situaci – on nezná ono zázemí, ze kterého čerpáš, a potřebuje k němu nějaký klíč (abychom si dobře rozuměli, není to nabádání k polopatismu). Abych nemusela dlouho opisovat, co myslím, pomohu si příměrem: Chce-li někdo natočit film nebo třeba píseň s hlavním tématem nuda, neznamená to, že to dílo má být nudné, ba dokonce nesmí to být nudné dílo. Kdo by takovému dílu nudnému věnoval pozornost, že? Mířím tím k tomu, že zobrazování něčeho nefunguje kopírováním téhož, nýbrž že je na tvůrci, aby našel nějaký způsob, odpovídající prostředek (obraz), který mu co nejvíce pomůže sdělit, co chce – a to je nejlépe vyjádřit téma, poselství.
Ad smysl:
Podle mě zase naopak by všechno mělo mít nějaký (nejlépe jasně rozpoznatelný) smysl. I takzvaně nesmyslné dílo má smysl, když je dobré – mělo by být zbadatelné, jakými asociacemi, myšlenkovými zkraty, fantazijními (nebo fantaskními) vizemi autor procházel, když dílo tvořil, a co z toho pošlo (a to, co z toho pošlo, je to, co si můžeme přečíst), může to čtenáře pobavit, potěšit, rozesmutnit, přimět k zamyšlení, zkrátka oslovit.
Smysl v nesmyslu: třeba u Ch. Morgensterna, L. Carrolla (Alenka v říši divů…), E. Leara, D. Charmse, E. Frynty (Písničky bez muziky), některé texty od I. Wernische (třeba Doupě latinářů)…
Bezbřehý nesmysl není nonsens, to je prostě nesmysl.
Ano, na této webové stránce je mnoho textů rozličné kvality
a některé z nich ani pochopit nelze, pohříchu je to „kvalitou“ textů samých.
(A jen tak na okraj: Maminka mi říkávala, když jsem byla dítko školou povinné, že záleží na tom, co se k čemu poměřuje; jinými slovy, někomu stačí být jednookým králem mezi slepými, někdo se raději bude poměřovat s těmi vidoucími a snažit se dosáhnout téhož.)
:-) Právě jsem sem vložila dílo. :-)

ioreth: Děkuji :) Já vím, tahle básen je hodně krkolomná, když ji po sobě čtu. Ale mám ji ráda, protože sem ji psala v autobuse cestou k němu :)

jednoduché, přímé, procítěné, krásné.

:-D :-D

ten obsah je táák krásný:) jenom forma básně je trošičku krkolomná, možná by to lépe vypadalo v próze, ale to není důležité. opravdu ti přeji to krásné co prožíváš:)

moc krásné .. těšim se na další Tvá díla.. ! :o))

krásná. líbí se mi výraz básničky. podle mě pěkně vyjádřeno.

po hvězdách putujeme,
tam kde je druhý

Dotyk polární záře...

opravdu skvělá!

I mně báseň se líbí. Aniž autorka "čaruje", daří se jí stvořit novou realitu (totiž realitu díla), jíž lze putovat s otevřenýma očima a bez škobrtání. Jediné, s čím mám maličký problém, je to, jestli jsou nějaké opravdové, a tedy i neopravdové, sny... jestli prostě nejsou jenom sny, a jestli jen nebylo potřeba najít slovo kvůli rytmu; prosím, neber to ve zlém, ale napadlo mne to. Na druhé straně - líbí se mi, jak se to uvolnění projeví ve střední části i použitím zápisu obecného mluvního projevu pro vyjádření chvíle štěstí a svobody - jako třeba tady "ukazuju jim jejich vymyšlený jména" nebo tady "miluju/černou tmu se zářivym štěstim/a svuj úsměv užívající si...".
To by šlo:-)

Dobrý večer: Děkuji za reakci na komentář, omluv netřeba, vždyť to nemáme v úkolu:-)
S těmi mými otázkami se to má tak: Chtěla jsem dát najevo, že ne vždy, když autor míní, že se vyjádřil přesně, že se mu to skutečně podařilo a že text je opravdu sdělný. - Já tam samozřejmě nějakou bolest a nespokojenost s nějakými (ale právě že s nějakými - to je právě to, co básni dává tu nekonkrétnost a zamlžuje sdělnost) špatnými věcmi tuším, ale právě že jen tuším, a není to s prominutím problém ve mně, ale v textu.
Zkus se na ten svůj text podívat tak, jako když čteš báseň od někoho, koho neznáš (a budeš-li "trénovat", zkus to raději s nějakými skutečně dobrými básníky, jejichž kvalita je všeobecně známá, jako je třeba Halas, Holan, Skácel, Mikulášek, Kolář... ne že by se tady nedala najít dobrá díla, ale u těch básníků, které jsem ti nabídla, máš jistotu kvality). Čteš báseň, ale nevíš nic o autorově prožívání, nevidíš do jeho duše, a všechno, co se dozvíš, se dozvíš z básně (nebo povídky, nebo románu, pokud čteš právě to) - když je to dobrý básník.
Myslím, že právě ta schopnost odstupu od vlastního díla, ta schopnost podívat se na text, jako kdyby ho napsal někdo jiný, nikoli já, tedy ten, koho znám ze všech lidí nejlépe (nebo si to aspoň myslím - píši to jen proto, že se někdy stává, že si lidé myslí, že se znají, a přitom ne, čímž nikterak nic nenaznačuji, a proto prosím, neber to osobně, je to jen obecné konstatování vypozorovaného), je pro autora hodně užitečná dovednost, která mu dovoluje a umožňuje podívat se na své dílo kriticky, to jest, zda vypovídá, o čem a jakými prostředky. - Není to úplně snadné, ale je to dovednost, kterou je možno získat a pak z ní mít užitek (a věř, že vím, o čem mluvím).

Polibky došly! Vyprodáno!
Odešel...A Ty sama ráno
klečíš, kolena otlačená,
duše Tvá ještě tiše sténá,

pak vzhlédneš tam, kde letí ptáci,
říkáš: Já nejsem splachovací!
Bože, ach sílu zas mi dej,
když Láska není na prodej,

za srdce sotva jiné získám,
smutně jak myška tu jen pískám,
prosím za trochu odhodlání
v čas, kdy ni víra není kmání...

homere,si blazen..ale v dobrym..asi ten nejlepsi..

jestli se me to dilo tyka (a ja doufam,ze jo), tak me to tesi..

chtela bych ti rict, ze se mi strasne libi, jak pises, jak to ze sebe fluses a zvracis a jak to z tebe de..ta spontannost, kterou v tom vidim a ty skvely veci,co se dovim..

cetla bych roman ze soucasny plzne..zvlast kdyby byl od tebe, myslim,ze by ho mel nekdo napsat, taky bych to chtela udelat,ale zatim mi to nejde..libi se mi tam strasne veci,ale je to dlouhy,tak uz jsem zapomnela, kazdou jednotlivou vec a nechci se k tomu vracet,protoze potom tady musim prestat psat a treba zapomenu rict neco dulezityho..treba zapomenu rict,ze to co pises a co zijes a citis je mi desne blizky..a treba zapomenu rict, ze to nad cim premejslis a ceho si vsimas,je pro me dulezity a nekdy si rikam neco podobnyho..

ma to styl,ma to rozsah,ma to myslenky (spousty myslenek),ma to autora - coz nektery veci nemaj,protoze sou to bezpohlavni sracky,ale tvoje veci maj koule..muze to slusna holka rict?..muze..sem dukaz..a neni to vulgarni..je to nejlip vystizny,co muzu rict..byla bych rada,kdybys to tak vzal..

sem rada,zes to napsal

Eliška Vobrubová: Milá Eliško, moc dobře vím co tato emoce znamená. Je mi líto, že si báseň zcela nepochopila. Je pravda, že tato báseň není jen čistě o empatii jsou v ní i názory na různé špatné věci, ale to jsou jen okraje. Když to člověk vezme komplexně tak by měl uvidět to důležité. V jakých hloubkách? Přece v hloubkách toho druhého člověka. O rozsévače bolesti vůbec nejde, jde o to, že člověk by neměl bolest vpustit vůbec k sobě, do svého nitra! Bolest v nitru může plodit akorát tak další bolest a jak už bylo řečeno rozsévat bolest není dobré pro nikoho. PS: Promiň, že píši až teď, ale delší dobu jsem tu nebyl.