...než Ty.

Eliška Vobrubová: Dobrý den, nemusíte se omlouvat - každej se někdy splete. A k těm vanilkovejm doutníkům - je to požitek, protože to nesmrdí jako cigareta (ty já nesnáším!), ale jen do tří ročně, jinak by to ztratilo smysl.
Máte pravdu s tím "nadužíváním" slova "Ty". Je to pro mě šíleně krásný, protože to přímo zastupuje osobu citově bízkou, ale přitom tak vzdálenou...vyžívám se v tom, ano, přiznávám.
Jinak musím říct, že máte zajímavou představivost. A to myslím vážně! :)

Dobrý den
a hned s omluvou, že jsem se o písmenko překoukla, což odvedlo mou mysl jinam a dalo úvahám jiný smysl.
Děkuji za info o vanilkových doutnících, aspoň už vím kudy cesta nevede.:-)
Nechtěla jsem se nijak dotknout poznámkou o tom, kdy se užívá Ty, však jsem též psala, že to může být tak nebo tak (osoba citově blízká nebo Ten na nebesích), takže děkuji za objasnění, jak je to míněno. (Mimochodem jsem před nedávnem vznesla dotaz adresovaný všem ohledně této problematiky, a to nikoli proto, že bych sama nevěděla, jak to je, ale proto, že se mi při četbě básní zdálo, že je toho Ty jaksi nadužíváno. Krom toho soudím, že opodstatněné užívání spíš patří do textů z kategorie "víra-náboženství", jinak že to je jistě výrazem zdvořilosti, leč patřící spíš do dopisů. Ale budiž, může to být věc názoru, konec konců, mělo by to vyplynout z kontextu, není-liž pravda.)
Jak na mě celé dílo působí, jaký z něj mám pocit?
Působí na mne jako chaos, neukotvenost, a teď mi vyvstal takový obraz krajiny (spíš městské, takže ulice, asi dost široké, v níž se prohání dost silný vítr /zase:-)/ zvedá všechen ten nepořádek poházený na zemi a pohrává si s ním ve vzduchu, všechno to lítá, mění místo, vzniká podivná nikam nepatřící směs, ba dokonce ani to původní místo nebylo dost patřičné (protože nepořádek má být v koši), ale tohle je ještě horší... lidi tam nejsou. A jestli, tak je tam někde jeden sám, spíš tušený než zřetelně viděný. Pocit je to dost tristní.
Mimochodem správně: U mé statistiky vložených děl svítí stále nula. Vkládám svůj um do komentářů.:-)

Eliška Vobrubová: Pěkný den, takže popořádku - jak jistě víte, Ty s velkým T se používá, když chceme vyjádřit někomu nějaký zdvořilostní výraz (promiňte - já se občas nedokážu vyjádřit) nebo tak...v tomto případě je to "Ty" k osobě citově blízké...
Taky jsem nenapsal "když jde mysl bokem", ale "když jde smysl bokem". A mezi námi - jsem abstinent a z tří vanilkových doutníků ročně se člověk moc neztříská, že??
Dál souhlasím - ano, máte pravdu, vy nevíte, co já vím a ani nevíte, k čemu se vztahuje moje vědění. Možná proto jsem to tak zahalil tajemnem - chci, aby si každý udělal o tomto díle svůj vlastní obraz.
Rád bych se zeptal - jak na vás (kromě Vítru slov) toto dílo působí (smutně, vesele, atd.), jako myslím nějaký podvědomý smysl??
Mimochodem, hledal jsem to vaše dílo, ale nemohu ho najít - u vaší statistiky svítí pořád číslo nula, tak nevím...

Dobrý večer:

Anotaci jsem četla, ale mně výmluvnost, které ty rozumíš, bohužel nic neříká, neboť nevím, co víš, ani nevím k čemu se tvé vědění vztahuje, ba dokonce stále ani nevím, kdo je ten oslovovaný Ty… nevím, je-li T použito proto, že se Ty vztahuje k osobě tobě citově blízké nebo vztahuje-li se oslovení Ty k Bohu…

Nechtěla jsem říct, že tvé dílo je blbost, dokonce jsem to neřekla (ani nenapsala). Napsala jsem vítr slov. Dobrá, zkusím to objasnit jinak, a vezmu při tom v úvahu, že jsi chtěl, jak píšeš, vyjádřit ten pocit, když jde mysl bokem (ale zase nevím přesně, co tím míníš – jestli když jde mysl bokem, znamená změnu mysli následkem nemírného požití alkoholu či nějakých jiných omamných látek nebo to znamená hnutí mysli následkem nějakého silného zážitku, až by se dalo říci traumatu…). – Tak ano, všelicos může lítat hlavou bez souvislostí a beze smyslu (dokonce se někdy může zdát, že je v hlavě úplně „vymeteno“), ale přesto – je to v tvé hlavě a ty tomu nějak, patrně nejlépe, rozumíš, protože je to tvoje hlava, zpracovává tvoje podněty, pocity atd., tedy to všechno od člověka, kterého ty nejlíp znáš – totiž od sebe (někdy dokonce stačí, aby ti jen naznačil, a už víš…)
Čtenář je ale v jiné situaci – on nezná ono zázemí, ze kterého čerpáš, a potřebuje k němu nějaký klíč (abychom si dobře rozuměli, není to nabádání k polopatismu). Abych nemusela dlouho opisovat, co myslím, pomohu si příměrem: Chce-li někdo natočit film nebo třeba píseň s hlavním tématem nuda, neznamená to, že to dílo má být nudné, ba dokonce nesmí to být nudné dílo. Kdo by takovému dílu nudnému věnoval pozornost, že? Mířím tím k tomu, že zobrazování něčeho nefunguje kopírováním téhož, nýbrž že je na tvůrci, aby našel nějaký způsob, odpovídající prostředek (obraz), který mu co nejvíce pomůže sdělit, co chce – a to je nejlépe vyjádřit téma, poselství.
Ad smysl:
Podle mě zase naopak by všechno mělo mít nějaký (nejlépe jasně rozpoznatelný) smysl. I takzvaně nesmyslné dílo má smysl, když je dobré – mělo by být zbadatelné, jakými asociacemi, myšlenkovými zkraty, fantazijními (nebo fantaskními) vizemi autor procházel, když dílo tvořil, a co z toho pošlo (a to, co z toho pošlo, je to, co si můžeme přečíst), může to čtenáře pobavit, potěšit, rozesmutnit, přimět k zamyšlení, zkrátka oslovit.
Smysl v nesmyslu: třeba u Ch. Morgensterna, L. Carrolla (Alenka v říši divů…), E. Leara, D. Charmse, E. Frynty (Písničky bez muziky), některé texty od I. Wernische (třeba Doupě latinářů)…
Bezbřehý nesmysl není nonsens, to je prostě nesmysl.
Ano, na této webové stránce je mnoho textů rozličné kvality
a některé z nich ani pochopit nelze, pohříchu je to „kvalitou“ textů samých.
(A jen tak na okraj: Maminka mi říkávala, když jsem byla dítko školou povinné, že záleží na tom, co se k čemu poměřuje; jinými slovy, někomu stačí být jednookým králem mezi slepými, někdo se raději bude poměřovat s těmi vidoucími a snažit se dosáhnout téhož.)
:-) Právě jsem sem vložila dílo. :-)

Eliška Vobrubová: Děkuji za poučení, jsem zase o něco chytřejší...a četla jste si mou anotaci k této básni?? Je to přesně ono: "Já vím..."
A to je to výmluvné. Nemyslím si ale, že je to blbost a ani se nezlobím za Vaši kritiku...Podle mě báseň nemusí mít smysl - přečtěte si jiná díla na této webové stránce, já jsem jich taky hromadu "nepochopil". U mě jde o to, vyjádřit pocit i když jde smysl bokem...
A až sem vložíte nějaké své dílo, tak si ho s radostí přečtu.

Báseň v próze? Proč ne.
Ale jakkoli je báseň v próze charakterizována rezignací na formální zákonitosti poesie (báseň v próze jako žánr vznikla ve Francii v 19. století mezi hnutím dekadentů a symbolistů jako forma odporu proti extrémní přísnosti francouzské metriky), přecejen nějaké zákonitosti nebo lépe charakteristické znaky by měly být rozeznatelné. Přestože je báseň v próze psána bez veršového členění a neužívá obvyklých znaků poesie jako je rytmus nebo rým, nepostrádá zvukomalebnost řeči a je psána básnickým způsobem vyjadřování, neobvyklým, metaforickým a symbolickým jazykem, a vůbec s důrazem na jazyk básně, který je mimo jiné více obrazný a budí větší citový efekt.

Bohužel nic takového v textu neshledávám, a to přes úpornou snahu se dobrat smyslu, obraznosti, souvislosti. Připadá mi to, s prominutím, jako když kočička s pejskem pekli dort: Vezmi dvě hrstě slov, přidej hrst trojteček, smíchej a zapiš na papír.
Výsledek: Vítr slov.