smrtící konec...

puero: intintxelor: Délka je různá. Otázkou je, co vše počítáte do procesu psaní, jestli chcete čistý čas nebo uplynulou dobu ;D Odpověď tedy zní od dejme tomu minut do roku. Usuzujete z toho na něco? Konkrétně tohle jsem psal po číslech cca jedno za den. Ona to není tak úplně jedna báseň ;) Ale bude to už devět let, takže si to dění okolo textu pamatuji jen matně. Tuším, že mezi některými dny byly přestávky ;D

Spontaneita vs chladná kalkulace - ta otázka je z principu nesmyslná. Rád bych přímo odpověděl, ale nemám slov. Bohužel některé zkušenosti jsou nepřenosné. Lze jen opisně navést... a doufat.

Když píšete, přemýšlíte, kde napsat tvrdé a kde měkké i? Přeříkáváte si u každého jednotlivého případu dokola vyjmenovaná slova? Já ne - prostě vím, kde se co píše. Podobně je to i s tím vaším kalkulem.

Ale co bych s namáhal, krásně to vyjádřil Deml, ve svém památném odstavci:

Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečnosti a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty a chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkaní kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy…

(Za našimi větami, Česno)

Zajímavý kousek. Jako fanoušek železnice k té poslední sloce mám pár výhrad (pro eletrickou ránu se musí vylézt na střechu, koleje nestačí), ale jako čtenář ji vítám.

Severak: Jestli myslíš Umbrtku v jejíž repertoáru je třeba píseň Vezeme bábu, tak mě to těší, díky za komenty :)

i když methanol už z čech pomalu vyprchal, má tato báseň pořád co řici

přečtu si jí tedy ještě jednou až budu dopisovat svou rozepsanou metanolovou/metalovou povídku

skvělé obrazy: tílko utkané z potu, radiová medovina, prášky proti životu a kradení zrní sýkorkám....

Lořist je skvělé nové slovo. Dík za něj.

bardzo dobre...

Něčim mi to připomíná texty mé oblíbené šedometalovou skupiny jménem Umbrtka, ten vzduch plný smogu a otravné plyny. Opravdu mě zajímá jak by to znělo v doprovodu řízných metalových akordů (pokud se to tak dá nazvat).

Právě jsem si v příjemné společnosti prožil čas nad těmito tvými verši. Nejvíc nás zaujalo: 1/ umírající ptáci v očích, vyjádření návratu 2/ příměr ke ztenčujícím se letokruhům - babička 3/ zápěstí trámů 4/ to tenčení, změny možná i patrné na pohled 7/ tvrzení skla - to nám dalo zabrat, skoro bych řekl, že děda uměl i řezat sklo a věděl, že se sluncem vypaluje - zorničky oken, křehké, nahlížení z povzdálí. I jiné obrazy rezonovaly s nějakými prožitky a zkušenostmi. Tedy: měli jsme pěkný večerní program :-)

Děkuji :)

A můžeš poučit i staršího. Spontaneita nebo kalkulace?

Jak dlouho takovou věc píšeš,je to spontání nebo chladně promyšlené,nebo mix obojího? Pouč mladšího.

PECKA!

Tajemný: Promiň jestli jsem to špatně napsal. Zkoušel jsem si to přečíst nahlas v duchu a ty děti mě tak při tom častém proč hned napadly :-D

To je docela častý jev, že někdo řekne něco a dítě hned:,,Proč?" Dospělý mu odpoví a dítě zas: ,,A proč?" Děti takhle sbírají informace o světě.

Mimochodem ,,Už pozdě je..." - ,,Proč" je zrovna krásný příklad ,,proč otázky", kterou dávají děti - dospělý nemá sebemenší šanci odpovědět proč je pozdě.

A proč jsem na začátek napsal ,,A prooč?" ? To je jednoduché, tak by se to dítě zeptalo (,,A prooč" se čte o trochu vyšším a delším tónem než civilní "proč")

Je mi jasný že takhle asi báseň působit neměla. Asi znám moc zvědavý děti :-D

Homér: Slnečnica je momentálne (niečo vyše dvoch mesiacov) bez partnera, s novou prácou, ktorá ju napĺňa, užíva si život a priateľov; teší sa, až jej -hádam onedlho- vydajú básnickú zbierku... ale v kútiku duše sa neustále trápi (Rozhodne nie kvôli NEMU!). Je to údel všetkých básnikov? To by zas zaujímalo mňa... Will you give me the answer?

:-)díky, budu o tom přemýšlet.

Pěkně poeticky podané setkání se sebou samým... :-)

inkoust: Seš fakt vtipnej ;D

zajímavé :) vůně naftalínu vyvolává melancholii :)

Píšeš jako profík, opravdu. Už máš něco vydaného? Pokud ano, divím se, že jsi tu. I když alespoň nám ukážeš, jak se na to musí. :-) Jinak doporučuji i server Poetikon. Tam lidi komentují obsáhleji. :-)