Na velkou vzdálenost se nám lidé zjeví takoví, jací jsou, nesmyslně tančíce a zmítajíce se, pohopsávajíce po naší nebohé zemi. A hned se smějeme tomu, kdo pohopsává a zmítá sebou, aniž by někdo vedle něho pískal na píštalu. Což víme, jaké hudbě naslouchá v mlčení svého srdce?

Miguel de Unamuno

Možná, že by stálo za to napsat jiný konec a tu básničku trochu prodloužit.

Stejně je to krásný, ale i tak, nejde to, sama to víš..

Krásné, mistře ! ;-)

čistě milá :)

Wadí mi trochu to W. Mám tendence to číst nějak jinak než jako Vé.

Nevím, co k tomu napsat, ale jak tak koukám, už jsem něco napsal. To, že nevím co napsat.

Severak: tak proto jsem to úsloví latinsky nepsal... ;)

Yana: Líbí se mi, jak pokaždé pochopíš podstatu myšlenky, kterou se snažím převézt na papír. Děkuji.

Zajímavej počin :-)

Přesně - čítankově roztomilá :-)

Moc pěkná :-) Taková budovatelská :-D

jo melancholie opuštěných hnízd na mě dýchla, i tu atmosféru vinná, nevinná si hezky nastínil, povedla se ti, a je moc hezky napsaná i když podzimní

Krá-tká, ale krá-sná :-)

Zajímavě nostalgická ... :-)

Zajímavě úsměvná :-)

hm, zebe, celá básnička, líbí

Hezky upřímná :-) Každý Tvůj verš jako by hladil, jako by neskutečně laskavě promlouval - i na dálku ...

Taky zajímavá :-) Napůl teplá, napůl chladná ... :-) Jako láska o Vánocích, byť nenaplněná ...

Moc krásná ... Zatraceně kvalitní :-)