

PrimaDen: nikdo: dovolím si nesouhlasit. Ateistům (lépe snad neznabohům, abych nebyl podezříván z vědeckého ateismu) je to opravdu fuk. Vůbec nám to hlavy nemotá. Nemůže. Jak by nám mohlo motat hlavy slíbení nečeho neexistujícího? Motalo by snad vám hlavy prohlášení nějaké Valkýry, že od zítřka mají křesťané možný vstup do Valhaly???
Zato křesťané jsou pěkně na.raní (alespoň někteří) - podmínkou nebe byla až doteď víra a najednou být nemusí? Najednou neplatí Desatero? To torpéduje základ křesťanství. Proto taky Vatikán tak spěchal se dementováním.
Zato křesťané jsou pěkně na.raní (alespoň někteří) - podmínkou nebe byla až doteď víra a najednou být nemusí? Najednou neplatí Desatero? To torpéduje základ křesťanství. Proto taky Vatikán tak spěchal se dementováním.


Zkus prozu bratricku pokud chces psat pribehy ;) jen te skadlim je to uchazejici


Krásná báseň, i když musím souhlasit s Makynou. Všichni někam patříme. Sice nám to někdy tak nemusí přijít, ale vždycky na světě existuje někdo, kdo tu pro nás bude. ;-)


Tvé básně a písně budu milovat nadosmrti :-) Není co dodat. Snad jen, že je to opět ÚŽASNÉ!!!


První čtyři řádky jsou nádherné. Ty mě nejvíce uchvátily na celé básni.


Moc hezky napsané. Je v tom hodně silných pocitů. Krásná slovní spojení. Líbí se mi velice.


Sucháč: slnečnica: puero: NoWiš: Luka: Cvokhauz: Jé, koukám. Nečekala jsem tak hezkou kritiku. Moc vám všem děkuji, především za čas, četbu i pár slov. Vážím si toho, upřímně, žádná klišé. Jsem ráda, že si lidé drží své záliby :) Díky


Makyna: Vím. Jednou ano, jednou bude. :) Děkuji za podporu. :)


Přála bych ti více takových lidí. Sice jich mám též hrstku. Tři, čtyři. Ale vážím si rodiny. Byť to skřípe a všichni se nervujeme v jednom domě, miluji je jako nic na světě. Bolest a starosti lidi stmelí. I bolest dává lidem sílu a cesty, možnosti a naděje. Takhle to člověk musí brát. Bude dobře, a ty to víš! :)


Makyna: Děkuji za komentář, také mě ta báseň maličko bolí. Stále hledám své místo. A jednou snad i najdu, ale zrovna teď ho najít nedokážu... :( A jediný člověk, u kterého mám ten pocit, je na 14 dní daleko. :(


Bylo nebylo. Bude nebude. Krásná pointa a příjemné obrazy :)


Jinak celkem dobře psané dílo. Trošku mě bolí. Je to lež. Každý někam patříme. Ať už do rodiny, tak do skupiny, tak k těm živým tvorům, co myslí a mají možnosti. Každý si tvoří to své. Záleží jistě i na životu a náhodách a je pravda, že když má člověk depresi nevidí nic a nikoho. Občas se cítím podobně. Ale i sebevětší pesimista má své místo, tomu věř :)


Psáno ne příliš lehce a však pochopitelně. Minimálně pro dívky a ženy. Líbí se mi, jak obyčejně, pocitově to vyzní a přitom se v tom dá nalézt i hloubka. Hezké


Jak píše kmotrov. Je v tom spousty moci najednou. Zvratů a té pravdy. Každý chce něčemu vládnout a jest pravdou, že ne každý to umí. Proto je dnes na Zemi z větší části to peklo, zlo, lži a moc. Konečná fráze to podtrhuje. Líbí se mi to :)


Jako velký milovník chemie tě musím nazvat člověkem nenaslouchajícím, jako student musím poznamenat:
Kéž by chemie byla taková...
Kéž by chemie byla taková...