iluze: nemůžu si vzpomenout v jaké knize to bylo, a vlastně ani na přesné znění, ale pointa byla stejná. A samozřejmě hned navázal o chlastu. To tak u něj bývá. Vím, že se mi tehdy líbilo závěrečné prohlášení ve smyslu: postupně tě zabije cokoliv, ale je krásné být zabit milencem. Nemůžu si přesně vzpomenout. Budu muset prolistovat všechny jeho knihy v knihovničce. Přesně kvůli takovým momentům jsem si Bukowského zamiloval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bouře : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Souhra chaosu
Předchozí dílo autora : - mezi dechem -

