Hledající: Žádné trauma, to my se jen tak hašteříme. :-)

Nevím jestli to byl účel, ale pobavila:)...pokud je za touto básničkou nějaké trauma, tak se omlouvám

Náčelník Holá Ruka: Já nejsem žádná malinka!

Čalamáda: Malinko!

Náčelník Holá Ruka: Malinko otřes mozku.

Nejkrásnější!

Zaujala mě zmínka o Vinci. Jde o konkrétní obec?

Ale jenom malinko!

tohle je poezie, z které mrazí, křehká a přitom taková zvláštně tvrdá, prostě je to tak, dobrá poezie tryská z poety, který má něco za sebou, tak to vnímám já, žádná přetvářka, překombinovaný verše a tlačení na pilu, tahle poezie je, jsou v ní city a prožitky a navíc hluboké myšlenky

líbí se mi zvláštní syrovost která je v tom dílku, dávat svoje city a zjistit, že jsme se nechali omámit a vlastně to není láska, to je bolavé procitnutí

Myslím, že smeknout by tu měli jiní...před Tebou...

No, osobně vidím problém v tom, že by takhle nemohlo fungovat! Je -li ta pravděpodobnost 1/2, tak deset let (deset těchto kolotočů) by přežilo 1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*=1/1024, tedy asi tisícina čarodějnic. Dvacet let miliontina a osmdesát let... i kdyby byly na Zemi samé čarodějnice, tak by nepřežila žádná...
S tím souvisí závěr - pointa. Měla by být překvapivá, nečekaná a ne jedna ze dvou předem jasných.

je pozitivní ta básnička, já mám ráda rýmování, ačkoli některé rýmy jsou takové ty jak se říká profláklé, ale mě se to nápadité zpracování líbí a líbí se mi myšlenka kterou vnímám já, očekávat můžeme jen to co jsme schopni sami dávat a svůj osud máme ve svých rukách, záleží hlavně na nás...

Jiří Turner: Neviem, možno. Nechce sa mi bádať, kde sú hranice tejto formy. Kde začína a kde končí. Ja som sa s haiku stretol prvý krát u Jána Štrassera. Jeho Hahaiku ma dostalo, napriek tomu, že nemá s pôvodnou formou skoro nič spoločné. Tu je o ňom článok: http://kultura.sme.sk/c/4345523/ked-cloveku-nieco-dojde-nemusi-b
yt-v-rozpakoch.html

Makyna: Děkuji za komentář. Souhlasím.

mannaz: Děkuji za komentář. Jsem rád, že se ti líbí. Snažil jsem se smysl při rýmování zachovat, ale je to pro mě dost obtížné. Další písně už zřejmě psát nebudu, ale nevylučuji, že se k princi Fedorovi a jeho dívce někdy vrátím třeba ve formě prózy.

Tomáš Tesař: Poradím ti, každý rým by měl mít stejný počet slabik a slova, která veršuješ taktéž.

té fotky jsem si také všimla, povedla se a tvoje básnička též, já za ní nevnímám ale smutnou básnířku, proudí jí taková melancholie a nahromaděné pocity z nádherného až nadpozemského prožitku, také ve mně ta akce zanechala vzpomínky, které i po letech tvoje báseň zajisté připomene a ten závěr, vrcholem díla, skvělá myšlenka a my na malinkém prostoru prožili opravdu něco nezapomenutelného

loner: Naštěstí jsem se ve státní správě vyskytoval jen poměrně krátce a ještě předtím, než proběhlo mnou připravované výběrové řízení, jsem byl odejit. Říkám naštěstí, protože cca půl roku po mém odchodu tam byly přímo "policejní manévry".
Nevím, jak podrobně znáš skandinávskou ekonomiku, já sám lovím střípky informací po internetu (a ještě spíš náhodně), ale je to tak cca 10 - 20 let zpět, co byla (nevím, jestli ve všech zemích nebo jen někde) tato politika dost změněna - např. nemocnice byly privatizovány atd...
Já netvrdím, že má nastoupit tvrdý volný trh, ale je potřeba krok dva ustoupit "doprava" a snížit přerozdělovací roli státu.

Pěkné, vítej mezi námi.