BYLO - NEBYLO

Sedím si v kavárně u své kavy ranní,
když tu ke mně přichází přenádherná paní,
něžné rty smyslné,oči jak švestky,
nohy nikde nekončí,prsa snad šestky.

Připlula ke mně od svého stolu,
a jestli prý seznámit můžem se spolu,
asi je sama jak na moři bárka,
ruku mi podala,a říká jsem Šárka.

Líbám jí ruku a říkám jen prosím,
jméno své Jiří už pár roků nosím,
vzplál jsem jak oheň,srdce mi buší,
že potkal jsem vílu,duše má tuší.

Říkám ji slova sladká a něžná,
je pro mě krásná,tajemná kněžna,
Amor mi do srdce síť lásky vetkal,
tak rád bych se znovu,zase s ní setkal.

Potom to přišlo,odněkud zvrchu
,dostal jsem na hlavu studenou sprchu,
ať přestanu kecat,ty svoje bludy,
a za litr to budu mít se vším všudy.

Už tak smyslná ta její vůně,
když říká, že můžu být hned v jejím lůně,
prý neboj se brouku,jen žádné strachy,
dostaneš kvalitu za svoje prachy.

Ať si jen vyberu,říká mi banálně,
zezadu,zepředu,orálně,análně,
z kněžny se stala rázem lásky kněžka,
a já budu mít trauma asi,z toho dneška.

Ne na ni,ale na sebe se hněvám,
nemám nic proti lehkým děvám,
není to ale pro mě moc zdravé,
6ivý stroj na sex,není to pravé.

Skoro jsem se zabouchl a to hnedka,
mě starého vola,okouzlila štětka...